Titulní strana česko-ukrajinského sborníku dokumentů Velký teror: perzekuce české menšiny na Ukrajině 1937-1938.
Spolek krymských Čechů v roce 1924.
Legitimace Spolku krymských Čechů na jméno Josef Zub vystavená v roce 1927.
Statek rodiny Bláhových v české obci Vysoké České na Volyni v roce 1930.
Pionýrský tábor v české obci Olšanka (Vilšanka) na Volyni v roce 1937.
Oběžník NKVD SSSR o použití administrativních opatření proti cizincům žijícím v SSSR.
Rudolf Brabec, generální konzul Československa v Kyjevě v letech 1936-1938.
První tajemník Generálního konzulátu ČSR v Kyjevě Antonín Chroust. Právě Chroustu označil NKVD za hlavního organizátora československé špionážní sítě v Ukrajinské SSR.
Budova v Kyjevě v ulici Jaroslaviv Val 30-B, kde se nacházel Generální konzulát ČSR (budova již neexistuje).
Plánek československého konzulátu v Kyjevě načrtnutý příslušníkem NKVD na základě zkontrolovaného dopisu konzula R. Brabce zaslaného do Prahy.
Jedna ze zpráv NKVD o sledování generálního konzula R. Brabce z června 1936. Brabec navštívil italského konzula, od něhož si odnesl puget růží!
Jedna z československých „špionek“ Emílie Kánská, odsouzená v roce 1938 na 4 roky v nápravně pracovních táborech.
Povolení Generálního konzulátu ČSR v Kyjevě k návštěvě Československa, kam už ale Emílie Kánská nestihla odjet.
Mnozí obyvatelé české kolonie Vyšehrad v Kyjevské oblasti byli v letech 1937-1938 stíháni orgány NKVD za údajné kontrarevoluční aktivity, zejména kvůli kontaktům s příbuznými v ČSR a s československým konzulátem ve 30. letech.
František Průša byl už v roce 1937 vyšetřován NKVD v souvislosti s údajnou špionážní činností československého konzulátu. Zatčen byl ale až 25. 6. 1941 a bez rozsudku vězněn v Novosibirsku, propuštěn v lednu 1942.
Vladimír Plaštica byl už v roce 1937 vyšetřován NKVD v souvislosti s údajnou špionážní činností československého konzulátu. Zatčen byl ale až 28. 6. 1941 a bez rozsudku vězněn v Novosibirsku. Dne 30. 1. 1942 byl amnestován a 10. 2. 1942 odveden u Československé vojenské jednotky v Buzuluku.
Jaroslav Veselý byl už v roce 1937 vyšetřován NKVD v souvislosti s údajnou špionážní činností čs. konzulátu. Zatčen byl ale až 24. 6. 1941, odsouzen 27. 12. 1941 v Novosibirsku k 10 letům v nápravně pracovních táborech.
Vladimír Kopecký z české obce Okilok na Volyni vešel ve svazek manželský s Antonií Vlkovou dne 23. 2. 1927 v Selenčině.
O deset let později, na podzim 1937, byl V. Kopecký zatčen, obviněn z protisovětské činnosti a odsouzen k 10 letům v nápravně pracovních táborech. Věznění nepřežil.
Mitrofan Semjonovič Ljulkov, velitel žitomirského UNKVD a iniciátor největší hromadné popravy Čechů v SSSR.
Titulní list vyšetřovacího spisu údajné „české vojensko-povstalecké špionážní organizace“ působící na Žitomirsku, na jehož základě bylo obviněno a 28. 9. 1938 popraveno 80 osob, z toho 78 Čechů.
Titulní list archivního vyšetřovacího spisu Václava Tolmana, jednoho z popravených Čechů.
Potvrzení o popravě Václava Tolmana
Mezi popravenými Čechy byl i František Froněk z České Krošni u Žitomiru.
V červnu 2021 byla na bývalém Froňkově domě v Žitomiru odhalena v rámci projektu Poslední adresa pamětní tabulka se jménem popraveného.
Akce proběhla za účasti potomků Františka Froňka, českého velvyslance na Ukrajině Radka Matuly, zástupců krajanské komunity i historiků z ÚSTR.
Pravděpodobné místo popravy, k níž došlo 28. 9. 1938 v tehdejším areálu spravovaném žitomirským NKVD. Dnes toto místo patří k místní vojenské nemocnici.
Památník vybudovaný na místě masového hrobu obětí Velkého teroru v Žitomiru.
Památník vybudovaný na místě masového hrobu obětí Velkého teroru v Žitomiru.
Památku popravených místních Čechů zde připomíná jedna z tabulek.
Náhrobek Vladimíra Pilaře a jeho ženy na hřbitově v obci Mala Zubivščina, který byl s ostatními Čechy popraven v Žitomiru 28. 9. 1938. Odlišné datum uvedené na náhrobku je nejspíš způsobeno tím, že v době jeho výroby (pravděpodobně na konci osmdesátých let) nebyly detaily celého procesu známy ani příbuzným popravených.
Areál Památníku obětem bolševického teroru v Bykivňanském lese u Kyjeva, kde byly pochovány oběti Velkého teroru zastřelené v Kyjevě. Leží zde ostatky i několika popravených Čechů.
Dnešní mohyla s ostatky obětí, odhalená v r. 2012.
Josef Baláš z Čechohradu na Ukrajině byl v r. 1931 odsouzen v „učitelském procesu“ v Charkově k 10 letům v nápravně-pracovních táborech. Během Velkého teroru byl odsouzen znovu, tentokrát k trestu smrti. Zastřelen byl 1. 11. 1937 v Sandarmochu v Karélii.
Alexandr Vavřín z Čechohradu na Ukrajině byl v r. 1931 odsouzen v „učitelském procesu“ v Charkově k 10 letům v nápravně-pracovních táborech. Během Velkého teroru byl odsouzen znovu, tentokrát k trestu smrti. Zastřelen byl 1. 11. 1937 v Sandarmochu v Karélii.
Masový hrob obětí Velkého teroru v Sandarmochu, kde leží i tělesné pozůstatky několika Čechů odsouzených v roce 1931 v procesu s českými učiteli.
Memoriální hřbitov v Sandarmochu je jedním z nejznámějších masových pohřebišť obětí Velkého teroru v Ruské federaci.
V prosinci 1937 byl v Oděse popraven František Jančík, rodák z jihomoravských Tasovic a obyvatel obce Bohemka v oděské oblasti, předtím obviněný z kontrarevoluční činnosti.
V červnu 2021 byla i na Jančíkově bývalém domě v Bohemce odhalena v rámci projektu Poslední adresa pamětní tabulka se jménem popraveného. Akce se znovu zúčastnili jeho potomci, místní Češi a zástupci ÚSTR.