Emanuel Goldberger (1900–?)

Vězněn v letech 1940–?: Lvov, Unžlag (tábor u obce Suchobezvodnoje)

Narodil se 28. února 1900 ve městě Humná (polsky Gumna) na Těšínsku. Školní docházku absolvoval v letech 1906–1914, dokončil tři třídy gymnázia. Měl polské občanství. Před okupací pracoval jako zubní technik v Místku, kde měl svou vlastní zubní laboratoř. V roce 1930 sloužil v československé armádě jako řadový voják.
Byl ženatý: manželka Olga (*1906) byla v domácnosti, měl jedno dítě: dceru Věru (*1935). Otec Herman Goldberger (*1873), provozoval obchod s pivem v Moravské Ostravě. V obchodě mu pomáhala i jeho manželka Berta (*1873).
V Moravské Ostravě žili také čtyři Emanuelovi sourozenci: Elza Hermanová (*1897), Roza (Hechterová?; *1898), Gartna Sternová (*1902) a Herman Goldberger (*1904). Do Niska nad Sanem byl Emanuel Goldberger deportován 18. října 1939 prvním ostravským transportem. Německo-sovětskou hranici pak přešel 3. listopadu 1939 u obce Rudka, poté pokračoval do Lvova. Zde nesehnal stálé zaměstnání a lvovská NKVD jej zatkla 24. června 1940. Rozhodnutím Zvláštní porady NKVD Lvovské oblasti byl 27. září 1940 jako sociálně nebezpečný element odsouzen k pěti letům pobytu v nápravně pracovních táborech. Vězněn byl v Unžlagu u železniční stanice a obce Suchobezvodnoje. O jeho dalších osudech se ve vyšetřovacím spise nedochovaly žádné informace. Rehabilitován byl v červenci 1995. Na základě dalších pramenů lze zjistit, že manželka Olga i dcera Věra byly 18. září 1942 deportovány z Ostravy do Terezína a odsud 22. září 1942 do Malého Trostince, kde zahynuly.

Zdroj:

Deržavnyj archiv Lvivskoj oblasti, f. Kriminalnyje spravy R-3258 (1939-1950), sv. č. 8669.

Назад на вибрані долі краян