Emil Blum (1883-1942)

Narodil se 4. února 1883 ve Znojmě a živil se jako výrobce konzerv. Od konce roku 1938 do října 1939 byl internován i s manželkou Elzou (*1895) a dcerou Markétou (*1911) v táboře v Ivančicích, syn Rudolf (*1915) v té době už žil v Palestině. Dne 10. října 1939 byl E. Blum spolu s dalšími vybranými Židy převezen z Ivančic do Brna a posléze zařazen do prvního ostravského transportu, který odjel do Niska nad Sanem 18. října 1939. Německo-sovětské hranice přešel 9. listopadu 1939 u obce Dobra. Následně odjel do Lvova, kde přebýval až do svého zatčení 29. 6. 1940 lvovským NKVD. Od září 1940 byl bez rozsudku vězněn ve Volgolagu (Volgostroje) u města Rybinsk v Jaroslavlské oblasti. Propuštěn byl 31. ledna 1942. O jeho dalších osudech se ve vyšetřovacím spise nedochovaly žádné informace. Rehabilitován byl 20. listopadu 1997. Na základě jiných pramenů lze zjistit, že byl 3. března 1942 odveden u Československé vojenské jednotky v Buzuluku, kde ale již 12. března 1942 zemřel. Pochován byl v Buzuluku. Jeho dcera Markéta byla deportována 19. března 1942 z Brna do Terezína a odsud 1. dubna 1942 do ghetta Piaski, posléze zahynula v některém z vyhlazovacích táborů.

Zdroj:

Haluzevyj deržavnyj archiv Služby bezpeky Ukrajiny ‒ Lvov, f. Jevrejskije spravy (1939—1941), sv. č. 830.

Назад на вибрані долі краян