Siegfried (Vítězslav) Haller (1891–?)

Vězněn v letech 1940–1943: Lvov, ?

Siegfried (Vítězslav) Haller (1891–?) Narodil se 5. února 1891 v Moravské Ostravě v rodině ševce. Nedokončil studium na vysoké škole, v letech 1914–1918 sloužil v rakousko-uherské armádě, dosáhl hodnosti důstojníka. Po návratu z války pracoval v Moravské Ostravě jako účetní ve firmě Armator (Armatok?). Byl ženatý: manželka Anna (*1901), měl dvě děti: dcery Hanu (*1928) a Doru (*1931), žili v Moravské Ostravě. V Moravské Ostravě rovněž žili jeho rodiče a dvě sestry, jedna sestra žila v Palestině a tři sestry v Praze.
Do Niska nad Sanem byl Siegfried Haller deportován 18. října 1939 prvním ostravským transportem. Po příjezdu do Niska byl umístěn do tábora, kde zůstal do 22. listopadu 1939, kdy Němci z tábora vyvezli přibližně 200 lidí a donutili je přejít hranici do SSSR. Při tomto hromadném přechodu německo-sovětské hranice 28. listopadu 1939 je u Siňavy zadrželi sovětští pohraničníci, pouze jim prohlédli dokumenty a běžence opět propustili. Skupina pokračovala do Lvova, kam dorazila 1. prosince 1939. Lvovskou NKVD byl Siegfried Haller zatčen 3. července 1940. Bez rozsudku byl vězněn v neznámém táboře. O jeho dalších osudech se ve vyšetřovacím spise nedochovaly žádné informace. Rehabilitován byl 30. prosince 1997.
Na základě dalších pramenů lze zjistit, že 12. července 1943 byl odveden u Československé vojenské jednotky v Buzuluku. U náhradního pluku, jehož část přešla do Černovic, vykonával funkci hlavního intendanta. Manželka Anna a dcery Hana a Dora byly 26. září 1942 deportovány z Ostravy do Terezína a odsud 22. října 1942 do Treblinky, kde zahynuly.

Zdroj:

Haluzevyj deržavnyj archiv Služby bezpeky Ukrajiny ‒ Lvov, f. Jevrejskije spravy (1939—1941), sv. č. 431.


Назад на вибрані долі краян