Fedir Bobonič (1908-2010)

Vězněn v letech 1940–1942: Nadvirna, Stanislav, Starobělsk, Sevvostlag

Fedir Bobonič se narodil 15. března 1908 do rodiny rolníka v obci Siněvir u stejnojmenného jezera na Podkarpatské Rusi. V obecné škole získal základní vzdělání, poté pracoval na rodinné půdě stejně jako jeho otec a sourozenci, rovněž se živil i jako pekař. V té době se oženil a stal se otcem dvou synů. Po maďarské okupaci Podkarpatské Rusi pracoval několik měsíců v lese. Ve snaze vyhnout se mobilizaci do maďarské armády utekl spolu bratrem Vasilem (1914) a dalšími dvanácti muži ze Siněviru přes hranici do SSSR. Ihned po jejím překročení 22. května 1940 byla celá skupina zatčena sovětskými pohraničníky a odvezena do věznice ve městě Nadvirna, odkud byli posléze deportováni přes Stanislav (dnes Ivano-Frankivsk) do tranzitního tábora ve Starobělsku. K samotnému odsouzení prozatím nedošlo, protože v červnu 1941 Německo zaútočilo na Sovětský svaz a značné množství vězňů, včetně neodsouzených, mezi nimiž byl i Fedir Bobonič, byli hromadně deportováni do Sevvostlagu na Kolymě na nucené práce ve zlatých dolech. Teprve rozhodnutím Zvláštní porady NKVD Stanislavské oblasti z 25. listopadu 1942 byl Fedir Bobonič společně s dalšími odsouzen za ilegální přechod hranice ke třem rokům v nápravně pracovních táborech. Osvobozen byl 25. prosince 1942 na základě amnestie pro vězněné československé občany. V Buzuluku byl i s bratrem Vasilem odveden 5. srpna 1943 jako dobrovolník do čs. vojenské jednotky, v níž působil v různých bojových útvarech až do konce války. V roce 1945 se vrátil k rodině do Siněviru, kde nadále pracoval jako hajný. Soudní rehabilitace za své věznění v SSSR se dočkal v roce 1964. Fedir Bobonič zemřel v roce 2010 v rodné obci ve věku 102 let.

Zdroje:

DAZO, f. 2558 (1939–1993), sv. č. 1184

Назад на вибрані долі краян