Ivan Lavrišin (1925–1998)

Vězněn v letech 1941–1942: Stanislav, Ivanov, Kargopollag

Narodil se v chudobné rodině dřevorubce v obci Ternovo. Rád se učil, a jelikož po maďarském záboru Podkarpatské Rusi nemohl dál studovat, uvěřil propagandě o lepším životě v Sovětském svazu i možnostech tamního studia. Po přechodu hranice byl zatčen 4. dubna 1941 a jako šestnáctiletý odsouzen za domnělou špionáž k pěti letům v Kargopollagu, kde těžil dřevo. Od nejtěžší práce ho zachránilo umění brousit sekyry a pily. Amnestován byl 22. prosince 1942 a poslední den toho roku byl odveden u čs. jednotky. V průběhu válečných bojů byl několikrát lehce zraněn, jednou těžce, když na Dukle utrpěl průstřel plic, což poznamenalo jeho zdravotní stav do konce života. Po válce se na Podkarpatskou Rus nevrátil, ale sourozence několikrát navštívil, později i se svými dětmi. Z armády odešel v červenci 1945 a jako železničář pracoval v Ostravě, kde se oženil. Rodina zpočátku bydlela v domě po Němcích ve Studénce, posléze se přestěhovali k rodičům manželky do Beskyd. Až do odchodu do penze byl zaměstnán u ČSD jako vlakvedoucí nákladních vlaků. V sedmdesátých letech vstoupil do KSČ, údajně kvůli zaměstnání. O Gulagu nikdy nemluvil, neměl žádné kamarády, volný čas trávil prací na zvelebení domu. Za celý život se pouze jednou u slivovice svěřil příbuznému z manželčiny strany o svém pobytu v Gulagu, od něj se to pak rodina dozvěděla. Ukrajinskou justicí byl rehabilitován v roce 1992.

Назад на вибрані долі краян