Ivan Solovka (1923-2018)

Vězněn v letech 1939-1942: Skole, Poltava, Pečlag

Ivan Solovka se narodil 6. září 1923 v obci Volové (dnes Mižhirja) na Podkarpatské Rusi. Po rozpadu Československa a vzhledem k hrozícímu nástupu do maďarských mládežnických vojenských oddílů Levente se rozhodl v rámci početné skupiny uprchnout do SSSR. Hranici překročili 23. října 1939, záhy však byla třicetičlenná skupina uprchlíků zadržena sovětskými pohraničníky. Solovka putoval přes věznici ve Skole a další místa až do věznice v Poltavě, kde byl 21. června 1940 odsouzen Zvláštní poradou Poltavské oblasti ke třem letům v nápravně-pracovních táborech. Spolu s dalšími odsouzenci byl nejdříve deportován do Kotlasu, poté na lodích do jednoho z lágru Pečlagu. Zpočátku pracoval na výstavbě železniční trati mezi Pečorou a Vorkutou, ale zanedlouho si získal sympatie velitele tábora a byl přeřazen na privilegovanější místo – dávkování a výdej chleba. Na této „výhodné“ pozici se udržel až do svého propuštění koncem roku 1942. V Buzuluku byl odveden 27. února 1943 a po dokončení výcviku v Novochopersku se jako spojař 1. dělostřeleckého oddílu zúčastnil bojů u Kyjeva. U spojařů působil i během bojů na Ukrajině i v Karpatech, s touto jednotkou dorazil až do Prahy. Po válce zůstal v armádě v hodnosti rotmistra a zastával funkci velitele spojovací čety u 14. dělostřeleckého pluku ve Dvorech u Karlových Varů. Po absolvování jednoročního kursu Vojenské akademie v Hranicích byl jmenován velitelem velitelské čety u 13. dělostřeleckého pluku. V prosinci 1952 se stal kandidátem KSČ a později členem strany, avšak v rámci stranických prověrek v létě 1970, kdy sloužil na velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře, byl ze strany vyškrtnut a na konci roku 1974 propuštěn jako „nevyhovující“ v hodnosti podplukovníka do zálohy. Následovaly problémy se sháněním zaměstnáním, nakonec nastoupil na místo osvětlovače ve Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, kde vydržel až do odchodu do penze. Soudně rehabilitován za své věznění v SSSR byl v dubnu 1990. Ivan Solovka zemřel v Olomouci 5. září 2018.

Zdroje:

DAZO, f. 2558 (1939–1993), sv. č. 4831

Назад на вибрані долі краян