Jan Plovajko (1922–2020)

Vězněn v letech 1940–1943: Skolje, Stryj, Starobělsk, Norillag

Jan Plovajko se narodil 5. února 1922 v obci Tuří Bystrá. Studoval gymnázium v Užhorodě, kde jej 14. března 1939 zastihl zábor Podkarpatské Rusi Maďarskem. Rozhodl se tedy pro útěk do SSSR. V noci na 20. října 1940 překročil hranici u obce Užok a dostal se na polské území okupované Sovětským svazem. Byl zadržen sovětskou pohraniční hlídkou a eskortován nejprve do sběrného tábora Skolje, následně do věznice ve Stryji. Odtud se dostal do Starobělska, bývalého kláštera, sloužícího jako věznice NKVD. Tam odsouzen 28. května 1941 na tři roky nápravně-pracovních táborů a poté transportován nejprve v přecpaném dobytčáku vlakem a následně nákladní lodí do Norilska na severu Ruska. V jednom z táborů Norillagu pracoval tři roky v kamenolomu a na odklízení sněhu. Po osvobození 8. března 1943 odjel společně s dalšími padesáti Čechoslováky k Československé vojenské jednotce do Buzuluku. Odveden byl 6. července 1943 a vtělen k 1. čs. brigádě, v létě 1944 k 3. čs. brigádě a na jaře 1945 dokončil školu na důstojníky dělostřelectva v záloze. Zúčastnil se bojů od Kyjeva až do Prahy. Jeho bratr Vasil (1917), který rovněž prošel Gulagem, padl 5. listopadu 1943 u Kyjeva. Po válce zůstal v armádě, nicméně v roce 1952 byl propuštěn. Pracoval pak v různých profesích až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. V roce 2010 byl prezidentem republiky Václavem Klausem vyznamenán Řádem Bílého lva. Zemřel 11. ledna 2020.


Назад на вибрані долі краян