Vasil Coka (1923–2015)

Vězněn v letech 1939–1942: Nadvirna, Stanislav, Romny, Uchtižemlag

Vasil Coka se narodil 18. dubna 1923 v obci Dulovo na Podkarpatské Rusi. V roce 1927 se rodina odstěhovala do Francie, kde již několik let pracoval jeho otec Ivan. V Paříži Vasil absolvoval s velmi dobrým prospěchem šest let školní výuky. V roce 1935 se matka s dětmi vrátily zpět na Podkarpatskou Rus, kde Vasil následně studoval na gymnáziu v Chustu. Po maďarské okupaci v březnu 1939 mu bylo další studium znemožněno a hrozil mu i nucený vstup do maďarských militantních mládežnických oddílů Levente. Se dvěma přáteli Vasilem Orosem (1921) a Dmitrijem Simulikem (1922) se proto rozhodli k útěku do Sovětského svazu, kde hodlali pokračovat ve studiu. Hranici přešli 5. června 1940, u obce Rafajnovo je však zatkla sovětská hlídka a v nedaleké stanici byli podrobeni prvním výslechům. Po několika dnech je eskortovali do věznice v Nadvirně, následně do Stanislavy a nakonec do tranzitního tábora v Romnech. Odsouzeni byli dodatečně 18. října 1940 Zvláštní poradou NKVD Stanislavské oblasti za nelegální přechod hranice na tři roky nucených prací. Následoval transport do Kotlasu, odkud pokračovali až do oblasti lágrového komplexu Uchtižemlagu. Ve zdejších lagpunktech pracoval Vasil Coka déle než dva roky v lese nebo na výkopech plynového potrubí. Osvobozen byl až 4. ledna 1943 na základě amnestii pro československé občany. U čs. vojenské jednotky v Buzuluku byl odveden 17. února 1943 a po základním výcviku prošel poddůstojnickou školou. Poté se zúčastnil bojů o Kyjev, Bílou Cerekev a Rudu, v Lucku absolvoval pětiměsíční kurz pro důstojníky pěchoty. Na začátku roku 1945 působil jako instruktor u vznikající 4. československé samostatné brigády v SSSR, s níž se jako velitel roty zúčastnil bojů na západním Slovensku a východní Moravě. U Bystřice pod Hostýnem utrpěl v květnu 1945 průstřel plic a žaludku. Po dlouhém léčení pracoval ve Vojenské invalidovně na pražské Jenerálce. Hlásil se i na Vojenskou akademii v Hranicích, kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům však nebyl přijat, a v červnu 1947 byl z téhož důvodu propuštěn z vojenské služby. Odstěhoval se do Krnova, kde jako účastník druhého odboje získal trafiku. Následující rok byl v rámci vyšetřování „ilegální organizace“, která měla údajně přepravovat osoby do zahraničí, vyslýchán krnovskými orgány Státní bezpečnosti. V důsledku toho byl v únoru 1949 degradován z hodnosti poručíka na vojína v záloze. Rehabilitace se dočkal v létě 1964, kdy byl povýšen na kapitána v záloze. Po znárodnění trafiky v roce 1950 pracoval jako lesní dělník, od léta 1953 v krnovské Kovoslužbě, kde v roce 1958 vstoupil do KSČ. Až do odchodu do penze pak působil ve vedoucích funkcích v několika restauračních a hotelových zařízeních na severu Moravy a ve Slezsku. V roce 1971 byl z KSČ vyloučen kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací. Za své věznění v SSSR byl rehabilitován v roce 1969. Vasil Coka zemřel v Příboře 9. ledna 2015.

Zdroje:

DAZO, f. 2558 (1939–1993), sv. č. 2733

Назад на вибрані долі краян