Vasil Coka (1923–2015)

Vězněn v letech 1939–1942: Nadvirna, Stanislavov, Romny, Uchtižemlag

Vasil Coka (1923–2015) Vasil Coka se narodil 18. dubna 1923 v obci Dulovo na Podkarpatské Rusi. V roce 1927 se rodina odstěhovala do Francie, kde již několik let pracoval jeho otec Ivan. V Paříži Vasil s velmi dobrým prospěchem absolvoval šest let školní výuky. V roce 1935 se matka s dětmi vrátily zpět na Podkarpatskou Rus, kde Vasil Coka studoval na gymnáziu v Chustu. Po maďarské okupaci v březnu 1939 mu bylo další studium znemožněno a hrozil mu i nucený vstup do maďarských militantních mládežnických oddílů Levente. S jedním spolužákem se proto rozhodl k útěku do Sovětského svazu, kde hodlali pokračovat ve studiu. Hranici přešli 5. června 1940. V obci Rafajnovo je okamžitě zatkla sovětská pohraniční hlídka a v nedaleké stanici byli podrobeni prvním výslechům. Zhruba po dvou týdnech je eskortovali do věznice v Nadvirně, po dalších dvou měsících do Stanislavova a nakonec do tranzitního tábora v Romnech, kde byl Coka odsouzen za nelegální přechod hranice na tři roky nucených prací. Následoval transport v dobytčích vagonech do Kotlasu, odkud pokračoval až k řece Pečoře v severovýchodní části evropského Ruska, kde si vězni nejdříve museli vystavět lágr. Coka se zanedlouho dostal do jiného tábora nedaleko Uchty, kde pracoval v lese nebo na výkopech plynového potrubí. Po nějaké době zeslábl natolik, že zůstával v táborové zóně. Takto se seznámil s čínským kuchařem, jenž mu za výpomoc dával větší porce polévky a chleba. O jídlo se navíc dělil s brigadýrem, který ho posílal na lehčí práci, což mělo pro přežití v lágru klíčový význam. Amnestie pro vězněné Čechoslováky se týkala i Vasila Coky. U vojenské jednotky v Buzuluku se hlásil 17. února 1943 a po základním výcviku prošel poddůstojnickou školou. Poté se zúčastnil bojů o Kyjev, Bílou Cerekev a Rudu, v Lucku absolvoval pětiměsíční kurz pro důstojníky pěchoty. Na začátku roku 1945 působil jako instruktor u vznikající 4. československé samostatné brigády v SSSR, s níž se jako velitel roty zúčastnil bojů na západním Slovensku a východní Moravě. U Bystřice pod Hostýnem utrpěl v květnu 1945 průstřel plic a žaludku. Po dlouhém léčení pracoval ve Vojenské invalidovně na pražské Jenerálce. Hlásil se i na Vojenskou akademii v Hranicích, kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům však nebyl přijat, a v červnu 1947 byl z téhož důvodu propuštěn z vojenské služby. Odstěhoval se do Krnova, kde jako účastník druhého odboje získal trafiku. Následující rok byl v rámci vyšetřování „ilegální organizace“, která měla údajně přepravovat osoby do zahraničí, vyslýchán krnovskými orgány Státní bezpečnosti. V důsledku toho byl v únoru 1949 degradován z hodnosti poručíka na vojína v záloze. Rehabilitace se dočkal v létě 1964, kdy byl povýšen na kapitána v záloze. Po znárodnění trafiky v roce 1950 pracoval jako lesní dělník, od léta 1953 v krnovské Kovoslužbě, kde v roce 1958 vstoupil do KSČ. Až do odchodu do důchodu pak působil ve vedoucích funkcích v několika restauračních a hotelových zařízeních na severu Moravy a ve Slezsku. V roce 1971 byl z KSČ vyloučen kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací. Vasil Coka zemřel 9. ledna 2015.


Назад на вибрані долі краян