Vasil Hajdur (1919–2015)

Vězněn v letech 1940–1942: Nadvirna, Poltava, Charkov, Ivděllag

Vasil Hajdur (1919–2015) Vasil Hajdur se narodil 24. června 1919 v obci Nižní Seliště nedaleko Chustu na Podkarpatské Rusi. Jeho otec se živil jako tesař a společně s matkou obhospodařovali i malou usedlost. Po ukončení obecné školy si malý Vasil začal přivydělávat na opravě místních silnic a vypomáhal rodičům v hospodářství. Tímto způsobem se živil až do roku 1940, kdy měl být odveden do maďarské armády. Branná povinnost se po maďarské okupaci zbývající části Podkarpatské Rusi v březnu 1939 postupně vztahovala i na všechny zletilé Rusíny. Se čtyřmi kamarády z rodné vsi, rovněž ohroženými odvodem, se proto v létě roku 1940 rozhodli k útěku do Sovětského svazu. Maďarsko-sovětskou hranici překročili 15. července 1940, ihned za ní však byli zadrženi sovětskou pohraniční hlídkou. Nejdříve je věznili v Nadvirně, kde prodělali i první výslechy. Po třech měsících byl Vasil Hajdur přemístěn do větší věznice v Poltavě. Tam ho v říjnu 1940 za ilegální přechod hranice odsoudili ke tříletému pobytu v nápravně pracovních táborech. Kvůli zdravotním problémům nemohl být ihned deportován a vyhnul se tak transportu na vzdálenou Kolymu. Po vyléčení byl přesunut do vězení v Charkově, odkud ho v prosinci roku 1940 deportovali do pracovního lágru Talica (součást Ivděllagu) poblíž Sverdlovska (dnes Jekatěrinburg) na středním Uralu. Vězni zde pracovali převážně v lesích, kde těžili a zpracovávali dřevo, anebo v místní cihelně. V tomto lágru strávil Vasil Hajdur bezmála dva roky. Propuštění se dočkal koncem roku 1942, tedy téměř rok poté, co se sovětská vláda zavázala k amnestii pro vězněné československé občany, kteří vstoupí do formující se Československé vojenské jednotky v Buzuluku. Vasil Hajdur byl odveden 10. ledna 1943 a po krátkém výcviku přidělen k 3. četě 2. pěší roty. Již v březnu 1943 se zúčastnil prvního bojového nasazení československého praporu v bitvě u Sokolova. V dalších válečných letech bojoval i u Kyjeva, Bílé Cerekve a na dalších bojištích, v září 1944 byl během dukelské operace dvakrát raněn. Po vyléčení ho zařadili k 2. dělostřeleckému pluku a podílel se i na osvobozování Slovenska a Moravy. Válka pro něj skončila v květnu 1945 v Kroměříži. Po válce si doplnil vzdělání v jednoročním kurzu na reálném gymnáziu v Praze a v roce 1946 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. V československé armádě poté sloužil až do odchodu do důchodu. Vasil Hajdur zemřel 2. září 2015 v Táboře.


Назад на вибрані долі краян