Vasil Špir (1922)

Vězněn v letech 1940–1942: Nadvirna, Stanislavov, Starobělsk, Charkov, Kožva, Vorkutlag

Vasil Špir (1922) Vasil Špir se narodil 20. února 1922 v obci Rokosovo na Podkarpatské Rusi. Otec Andrej se živil jako tesař a rodina vlastnila malé hospodářství. Narodil se 20. 2. 1922 v obci Rokosovo na Podkarpatské Rusi a po dokončení osmé třídy národní školy pracoval jako dělník. Kvůli poměrům panujícím na Podkarpatské Rusi pod maďarskou okupační správou se rozhodl pro odchod do SSSR. Spolu s přítelem ho však po překročení hranic 23. 5. 1940 zadržela pohraniční stráž a byli odvezeni do vězení do Nadvorné a odtud dále do Stanislavova, kde strávili dalšího půl roku. Ve sběrném táboře ve Starobělsku 10. 2. 1941 odsouzen ke třem letům nápravně-pracovních táborů Gulagu. Poté s dalšími odsouzenými odvezen do věznice v Charkově a po půl roce do tábora u osady Kožva. Nakonec se dostal až do jednoho z táborů Vorkutlagu, kde zůstal na těžbě uhlí následující rok, nejdříve jako horník, později jako řidič nákladního auta. Až 17. 12. 1942 se dočkal společně s dalšími Rusíny osvobození a odeslání k čs. vojenské jednotce do Buzuluku, kde se 17. 2. 1943 podrobil odvodu. Když v Novochopersku dokončil základní pěchotní výcvik, byl zařazen do 1. čs. brigády jako pomocník střelce kulometu a účastnil se bojů od Kyjeva až do prostoru Bílé Cerkve, kde byl v lednu 1944 zraněn. Po vyléčení se dostal k autorotě a zařazen na funkci řidiče nákladního vozidla pro převoz munice a zásob. V tomto zařazení se zúčastnil bojů v Karpatech, na Slovensku a až téměř do Prahy, neboť v květnu 1945 utrpěl své druhé válečné zranění – průstřel levého ramene. Po válce zůstal v čs. armádě, v níž dosáhl hodnosti podplukovníka. V červnu 1947 vstoupil do KSČ, poté absolvoval školu na rotmistra pěchoty v Milovicích a stal se pomocníkem správce budov. Po ukončení Zdokonalovací školy důstojníků místních vojenských správ v Komorním Hrádku postupně působil od října 1956 na vojenských správách v Novém Strašecí, Rakovníku a v Kladně. V lednu 1969 byl odvelen k Vojenskému historickému ústavu v Praze a po roce ustanoven starším důstojníkem Ministerstva národní obrany – Komise pro vydávání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., kde působil až do května 1977, kdy odešel do důchodu.


Назад на вибрані долі краян