Gréta Koutná (1921–2013)

Vězněna v letech 1941–1942: Verchnij Uralsk

Gréta (Markéta) Koutná, rozená Kohnová, se narodila 22. března 1921 v židovské rodině v Oseku u Duchcova. Otec byl klenotníkem v Teplicích, kde Gréta vychodila obecnou i měšťanskou školu. V září 1938 Kohnovi uprchli před nacisty ze Sudet do Prahy s cílem, dostat se co nejdříve do Velké Británie. Potřebná povolení k odjezdu ale nezískali včas a po nacistické okupaci zbytku Čech a Moravy v březnu 1939 odjeli přes Těšínsko do Katovic. Zde se Gréta seznámila s Otou Červínem, za něhož se brzy provdala. Kohnově rodině se nepodařilo odjet včas do Velké Británie ani z Polska a po nacistickém útoku 1. září 1939 zamířili dále na východ. Měli v plánu usadit se mezi volyňskými Čechy, kteří však imigranty z vlasti nepřijali. Gréta s mužem pokračovali do Lvova, avšak během cesty Ota Červín zahynul při bombardování. V tehdy již sovětském Lvově Gréta zpočátku přežívala nelegálně, živila se například obchodem s cigaretami. Shodou příznivých okolností začala závodně plavat za tamní plavecký spolek a našla si práci účetní, čímž získala povolení k pobytu v SSSR. Obdobné štěstí ale neměl její otec, jenž byl při jedné razii NKVD ve Lvově zatčen jako nelegální imigrant a odvlečen do pracovního lágru u finských hranic, kde záhy zemřel. Gréta se dvěma přáteli po čase opustila Lvov a začala pracovat jako pokladní na letišti poblíž Tarnopolu. Zde ji v červnu 1941 zastihl útok nacistického Německa na Sovětský svaz. Při útěku z Tarnopolu před postupujícím Wehrmachtem byla zatčena orgány NKVD, a poněvadž u sebe neměla doklady, po několika výsleších ji obvinili ze špionáže. Následně byla deportována s dalšími ukrajinskými a polskými vězenkyněmi do Čeljabinsku, odkud šly pěšky až do městečka Verchnij Uralsk. V místním vězení se šest měsíců tísnila v přeplněných celách zhruba stovka vězeňkyň. Na konci roku 1941 Sověti začali propouštět Polky do nově se tvořící polské armády v SSSR. V lednu 1942 se dočkala osvobození i Gréta a s propuštěnými Polkami zamířila do Střední Asie k tamní polské vojenské jednotce, kde ji kvůli židovskému původu ale odmítli přijmout. Naštěstí se dozvěděla, že v Buzuluku vzniká československá vojenská jednotka. Po strastiplné cestě dorazila do Buzuluku, kde po odvodu pracovala ve štábu. V dalších válečných letech prošla několika funkcemi od zapisovatelky u odvodní komise, přes oddělení osvěty a redakci Denních zpráv Čs. vojenské jednotky v SSSR, až po pomocnici přednosty osobního a organizačního oddělení štábu 1. čs. armádního sboru v SSSR.
U přijímací a odvodní komise se seznámila se svým druhým manželem štábním kapitánem Jakubem Koutným, v roce 1944 se vzali v Novochopersku. Mimo funkci předsedy přijímací a odvodní komise Koutný pracoval i jako redaktor časopisu Naše vojsko a přednosta 4. odd. 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Vedle generála Heliodora Píky se velkou měrou zasloužil o osvobození československých občanů vězněných v sovětských pracovních lágrech, což se oběma mužům stalo po únoru 1948 osudným.
Z československé armády odešla Gréta Koutná na vlastní žádost v roce 1949 v hodnosti nadporučíka. Na základě povolení ministra národní obrany Ludvíka Svobody odjela v březnu 1949 do Izraele, kam ji měl brzy následovat i manžel. Jakub Koutný byl však krátce před odjezdem zatčen a odsouzen za velezradu a vyzvědačství k trestu 25 let těžkého žaláře. Zemřel v Leopoldově v roce 1960. Později byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. V roce 1964 se Gréta Koutná přestěhovala do USA, kde nejprve pracovala u krejčovských firem a později u telefonní společnosti New York Telephone Company. Po roce 1989 se natrvalo vrátila do Československa, v roce 1998 byla povýšena do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Gréta Koutná zemřela v Praze 8. ledna roku 2013.


Назад на вибрані долі краян