Josef Klička (1889–1957)

Vězněný v letech 1937–1940: Novosibirsk, Moskva (Butyrka), Verchněuralsk, Solovecký tábor zvláštního určení

Josef Klička se narodil 16. března 1889 v obci Hraběšín u Čáslavi do rolnické rodiny. Po obecné škole a nižším gymnáziu v Hradci Králové prošel horní odbornou školou v Ostravě, poté pracoval na rodinném hospodářství. Za 1. světové války padl v červnu 1916 do ruského zajetí a jako zajatec stavěl železnici z Jekatěrinburgu do Tobolsku. Na jaře 1918 se oženil s učitelkou Antonií Nikolajevovou a na podzim vstoupil v Omsku do československých legií. Namísto návratu do vlasti se však rozhodl pro život v Sovětském svazu a v lednu 1920 legie opustil. Následně vystřídal celou řadu povolání a SSSR projezdil křížem krážem. V polovině 30. let se dostal do Kuzněcké uhelné pánve u Prokopjevska, kde působil jako vedoucí důlního revíru. V době Velkého teroru byl na základě udání 23. února 1937 zatčen. Po rok a půl trvající vazbě proběhl 26. října 1938 soud v Novosibirsku. Josefa Kličku odsoudil dle vykonstruovaného obvinění za trestný čin vyzvědačství, ničení státního majetku a agitace proti sovětské vládě k 20 letům vězení. Zároveň byla ze Sovětského svazu vyhoštěna jeho žena a děti a odešly do Československa. Klička prošel několika tábory Gulagu, byl i na Soloveckých ostrovech. V roce 1940 byl převezen do Moskvy k přezkoumání případu Nejvyšším vojenským soudem SSSR. V době stalinismu šlo o výjimečnou záležitost, stejně jako v případě následného udělení milosti a vypovězení ze Sovětského svazu. Josef Klička se shodou okolností ocitl na seznamu sestaveném v rámci reciproční výměny politických vězňů mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. V protektorátu se v únoru 1941 setkal se svou rodinou. Zpočátku přežívali ze dne na den, což se změnilo po německém napadení Sovětského svazu, kdy Klička z popudu okupantů publikoval v protektorátním tisku sérii článků s protisovětskou tematikou. V roce 1942 mu v nakladatelství Orbis vyšla brožura Žil jsem v SSSR, kde bolševický režim označuje za hrůzovládu, která pomocí teroru politicky, hospodářsky, kulturně i duchovně rozkládá sovětskou společnost, degraduje mezilidské vztahy i životní úroveň. Přestože text Kličkova nejznámějšího protisovětského pamfletu vychází hlavně z osobních zážitků mnohdy věrně popisujících sovětskou realitu, značně problematickou zůstává skutečnost, že při jeho sepsání běžně a vydatně využíval i propagandistické materiály dodané Němci.
V roce 1944 Orbis publikoval další Kličkovu tematicky totožnou knížku Neznámé sověty. Od června 1942 Josef Klička pracoval v tiskovém oddělení Národní odborové ústředny, v červnu 1943 se stal šéfredaktorem a posléze hlavním tajemníkem pro tisk a propagandu. V lednu 1944 vstoupil i do České ligy proti bolševismu. Po skončení války byl v květnu 1945 zatčen a u Mimořádného lidového soudu v Praze 23. ledna 1947 odsouzen za zločin proti státu dle § 3/1 dekretu prezidenta republiky k 15 letům vězení. Propuštění se dočkal koncem února 1954 na základě amnestie prezidenta republiky. Po návratu z vězení pracoval jako dělník ve skladu, později byl vrátným v n. p. Obchodní domy. Josef Klička zemřel v září 1957.

Назад на вибрані долі краян