Józef Gibiec (1903–1938)
Vězněn v roce 1938: Moskva (taganská věznice, Lubjanka); popraven 13. srpna 1938
Józef Gibiec se narodil v roce 1903 v Třinci do rodiny polského dělníka. Po otcově předčasné smrti nastoupil už v patnácti letech do třineckých hutí. Zároveň se mu podařilo úspěšně vystudovat polské gymnázium v Těšíně. Angažoval se v komunistické straně a v odborech. Na jaře roku 1925 se stal jedním z organizátorů velké stávky hutníků za zvýšení mezd. Stávka skončila neúspěchem a organizátoři byli propuštěni ze zaměstnání. J. Gibiec se pak živil příležitostnou prací v karvinském pivovaru. Vedení komunistické strany ho spolu s dalšími dvěma dělníky vybralo ke studiu v Sovětském svazu. V letech 1926–1930 tak v Moskvě vystudoval Komunistickou univerzitu národnostních menšin Západu (KUNMZ), v roce 1929 byl přijat do VKS(b) a později získal i sovětské občanství. Do roku 1935 pracoval jako redaktor a také vedoucí literární sekce v nakladatelství Mladá garda. Nakonec se stal vědeckým pracovníkem Muzea revoluce v Moskvě, kde působil až do svého zatčení. V Moskvě se oženil s přítelkyní z dětství Marií Ježovou, která za ním v roce 1931 přijela. Narůstající nedůvěra a hledání nepřátel režimu v řadách zahraničních imigrantů vyvrcholily v druhé polovině 30. let. Józef Gibiec byl zatčen v místě bydliště 8. března 1938. První výslech se odehrál o den později, další dny byl obviněn ze špionážní činnosti na území SSSR. Ke špionáži ve prospěch Československa a později i Německa se podle všeho přiznal pod nátlakem. Měl předávat různé zprávy o životě v SSSR a vybírat mezi ruskými a zahraničními obyvateli další kandidáty na špiony. Mimosoudní „dvojka“ orgánů NKVD a Prokuratury SSSR odsoudila Józefa Gibiece 29. července 1938 k trestu smrti, rozsudek byl vykonán 13. srpna 1938. Na dotaz manželky Marie, co se s mužem stalo, orgány NKVD odpověděly, že byl odsouzen k 10 letům pobytu v pracovním táboře bez práva na korespondenci. V roce 1945 jí bylo sděleno, že zemřel v březnu 1942 na zápal mozkových blan, místo úmrtí nebylo uvedeno. Teprve v roce 1956 se po další intervenci Marie Gibiecové orgány pustily do přešetřování případu a 17. prosince téhož roku jí prokuratura potvrdila rehabilitaci a zrušení trestního řízení proti jejímu muži. Dva roky nato Marie Gibiecová zemřela a nikdy se nedozvěděla, že manžel neskonal v táboře, ale by zastřelen již několik let před válkou na střelnici v Butově u Moskvy, kde je pohřben v hromadném hrobě spolu s dalšími dvaceti tisíci nevinnými oběťmi sovětského režimu.
Zdroje:
Назад на вибрані долі краян