Bohumil Borecký (1891–1954)
Vězněn v letech 1949–1954: Moskva, Ozerlag

Bohumil Borecký (1891–1954) Bohumil Borecký se narodil 14. července 1891 v Praze. Gymnázium vystudoval v Novém Bydžově a poté pracoval jako úředník. V říjnu 1910 narukoval do rakousko-uherské armády. U vojska zůstal i po uplynutí povinné služby, od roku 1912 působil už jako voják z povolání u 36. pěšího pluku v Mladé Boleslavi. Po vypuknutí první světové války byl nasazen na východní frontu, kde v březnu 1915 padl do ruského zajetí. V červenci 1915 se jeho jméno objevuje u záložního praporu České družiny v Kyjevě, od června 1917 měl na starosti nábor dobrovolníků do českých a slovenských vojenských oddílů – legií. Na podzim roku 1918 se coby velitel roty podílel na potlačení dvou bolševických povstání v Krasnojarsku a mimo jiné nařídil i několik trestů smrti. V červnu 1920 opustil Rusko v hodnosti majora a jakožto schopný a u vojáků oblíbený velitel kariérně stoupal i po příjezdu do nově vzniklého Československa. Po ustanovení protektorátu byl poslán do výslužby, ihned se však zapojil do činnosti vojenské odbojové skupiny ve východních Čechách. Na podzim 1944 se německým bezpečnostním orgánům podařilo odhalit strukturu této odbojové sítě a nastalo rozsáhlé zatýkání. Bohumil Borecký byl po výsleších převezen do Terezína, kde ho před popravou zachránil příchod Rudé armády. Po osvobození Československa se vrátil do armády, avšak po únoru 1948 odmítl vstoupit do KSČ a vědom si právě probíhajících čistek mezi důstojníky nekomunisty, raději odešel do předčasné penze. O rok později Bohumila Boreckého na žádost Sovětů zatkla v Hradci Králové Státní bezpečnost a předala ho sovětským orgánům. Podle archivních dokumentů důvod zatčení spočíval v Boreckého roli při potlačení bolševického povstání v Krasnojarsku v roce 1918 a jeho rozkazu zastřelit pět komunistů. Plukovník Borecký byl odvlečen do Sovětského svazu a v Moskvě odsouzen k trestu smrti, rozsudek byl posléze změněn na 25 let v táborech Gulagu. Trest vykonával v táborovém komplexu Ozerlag na východní Sibiři. Podle svědectví propuštěného spoluvězně zemřel 14. října 1954. V roce 1993 prezident Václav Havel jmenoval Bohumila Boreckého generálmajorem in memoriam a 28. října 1996 mu udělil in memoriam medaili Za hrdinství.

Zdroje:

DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Dlouhá paměť sovětské justice. Příběh důstojníka československé armády Bohumila Boreckého uneseného do SSSR In: Čechoslováci v Gulagu, Česká televize/ÚSTR, Praha 2017, s. 187–199.

ŠRÁMEK, Pavel: Plukovník Bohumil Borecký; In: Forstsborník 4 – 5/1998, s. 54–58.

BYSTROV, Vladimír: Sovětská brutální svévole a československý ustrašený králíček, Praha 2009.


Назад на вибрані долі краян