Vladimir Rafalský (1886–1945)

Vězněn v r. 1945: Praha (věznice Smerš v Dělostřelecké ul. 11)

Diplomat a polyglot, odborník na východní jazyky Vladimir Trifiljevič Rafalský se narodil 29. června 1886 ve městě Rivne ve Volyňské gubernii Ruska (nyní Ukrajina) v rodině gubernátora. V roce 1905 se zlatou medailí absolvoval I. kyjevské gymnázium, následně v roce 1908 Lazarevský institut východních jazyků v Moskvě a v roce 1910 Školicí středisko východních jazyků MZV. Od roku 1908 byl diplomatem v Osmanské říši a spolupracovníkem Blízkovýchodního politického oddělení ruského Ministerstva zahraničních věcí.
Z Ruska odjel Rafalský v roce 1915 jako tajemník ruské ambasády v Římě, kde pobýval i v době únorové revoluce roku 1917. Do vlasti se nevrátil, spolupráci s bolševiky odmítl. Z diplomatické služby byl propuštěn v listopadu 1917 na příkaz Trockého. Zůstal v Itálii, následně se přesunul do Paříže, kde pracoval u Ruské politické rady. V červnu 1919 byl zvolen tajemníkem ruské diplomatické mise v Praze. Zde byl mimo jiné předsedou Komitétu pomoci ruským uprchlíkům, který zprostředkovával běžencům ze sovětského Ruska státní pomoc ČSR. Byl také aktivním členem řady ruských emigrantských spolků. Od roku 1932 začal pracovat v Praze jako soudní tlumočník z devíti jazyků, o dva roky později vystudoval Filozofickou fakultu UK. Pracoval také jako vedoucí francouzského a italského oddělení První všeobecné pojišťovny. V roce 1928 se Vladimír Rafalský oženil s dcerou významného ruského generála Dmitrije Ščerbačeva Marií Ščerbačevovou. V roce 1929 se jim narodila dcera Irena a o rok později syn Dmitrij.
Během 2. světové války pracoval Rafalský jako bankovní úředník. Celou dobu ale vedl aktivní společenský život: byl např. předsedou kroužku dějin ruské kultury a v listopadu 1944 se zúčastnil zasedání Komitétu pro osvobození národů Ruska v Praze, na kterém bylo založena jeho „Vlasovská odnož“.

Dne 11. května 1945 Rafalský odešel „na dvě hodiny“ z bytu se sovětským důstojníkem. Rodina ho již nikdy nespatřila. O týden později byl ve svém pražském bytě zatčen bratr Marie Rafalské Alexandr Ščerbačev. Alexandr byl odsouzen na 25 let v Gulagu a zemřel brzy po propuštění v roce 1958 ve Vorkutě. O osudu otce se rodina Rafalských dozvěděla teprve v 60. letech ze vzpomínek Nikolaje Siněvirského, který byl svědkem pádu Vladimíra Rafalského z okna ústředny NKVD v Praze v Dělostřelecké ulici. Žádná oficiální svědectví a dokumenty o jeho úmrtí dosud nebyly nalezeny.

Назад на вибрані долі краян