Pravomil Raichl (1921–2002)
Vězněn v letech 1940–1942: Lesko, Starobělsk, Ivděllag; v Československu v letech 1947–1952: Vojna, Leopoldov
Pravomil Raichl se narodil 31. ledna 1921 v obci Skůry nedaleko Českého středohoří. Otec byl stavbyvedoucí, matka se starala o domácnost. Po základní škole se v roce 1935 přihlásil na státní lesnickou školu v Písku. Jeho vlastenecká výchova i dobrodružná povaha se projevily už v 17 letech, v napjaté atmosféře spojené s německými požadavky na české pohraničí se přihlásil do armády. Odhodlání postavit se nepříteli se zbraní v ruce ho neopustilo ani po vzniku protektorátu. S kamarády shromažďoval zbraně, avšak na základě udání skončil na Gestapu, kde mu ale nic konkrétního neprokázali. Po propuštění odešel přes Slovensko do Maďarska, odkud hodlal pokračovat do Jugoslávie. V Maďarsku byl zatčen a předán na slovenskou stranu. Deportaci do protektorátu se vyhnul, ilegálně pobýval v Moravské Lieskové. V létě 1940 spolu se dvěma společníky pronikli do nacisty okupovaného Polska a překročili německo-sovětskou hranici. Po několika minutách byli zatčeni a převezeni do města Lesko. Na začátku listopadu Pravomila Raichla ve Starobělsku odsoudili za nelegální překročení hranice ke třem letům v Gulagu. Skončil v komplexu lágrů Ivděllag (Ivdělský nápravně pracovní tábor) na severním Urale. Nakonec ho zachránila amnestie pro Čechoslováky. Pravomil Raichl byl propuštěn a zamířil k československé jednotce v Buzuluku, kde se hlásil již v lednu 1942. V bojích byl několikrát raněn a vyznamenán třemi Československými válečnými kříži a medailí Za chrabrost. Vědom si komunistického nebezpečí v Československu navázal po válce kontakt s americkou tajnou službou. V roce 1947 byl zatčen a bez jakéhokoliv obvinění půl roku držen na Pankráci. V listopadu 1947 Pravomila Raichla opět zatkli a v květnu 1948 odsoudili v tzv. mostecké špionážní aféře k trestu smrti. Raichlův rozsudek ale odmítl podepsat prezident Beneš a trest mu byl změněn na doživotí. Jeho první pokus o útěk z tábora Vojna u Příbrami skončil neúspěšně, teprve začátkem roku 1952 se mu podařilo uprchnout s pěti dalšími vězni z ostře hlídané věznice Leopoldov na Slovensku. Po několika týdnech skrývání překročil hranice a v západním Německu vstoupil do řad americké armády. V Německu se podruhé oženil a s celou rodinou nakonec přesídlil do Spojených států. V roce 2000 Pravomil Raichl obdržel od prezidenta Václava Havla Řád bílého lva. Zemřel 25. února 2002 na následky infarktu z rozrušení. V den výročí komunistického puče chtěl zastřelit nelítostného prokurátora Karla Vaše, kterého soud zprostil viny za nezákonnosti prováděné po únoru 1948.
Zdroje:
DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: S láskou k vlasti. Příběh plukovníka Pravomila Raichla, bojovníka proti nacistické a komunistické totalitě; In: Čechoslováci v Gulagu II., Česká televize/ÚSTR, Praha 2018, s. 116–132.
ČVANČARA, Jaroslav: Pravomil Raichl. Život na hranici smrti. ÚSTR/Toužimský and Moravec, Praha 2017.
Back to the chosen fates of compatriots