Jaroslav Štrombach (1896–1931)
Vězněn v letech 1930–1931: Charkov; popraven 27. 5. 1931

Jaroslav Štrombach (1896–1931) Jaroslav Štrombach se narodil 10. července 1896 v Lounech. Otec byl majitelem tiskárny, matka v domácnosti. Po obecné a měšťanské škole studoval na gymnáziu. Tehdy ho přitahovalo umění, měl hudební nadání a zajímala ho poezie. Podle dobové tradice ale rodiče počítali, že jako prvorozený syn převezme otcovu firmu. Všechny plány změnila první světová válka. Štrombach narukoval jako jednoroční dobrovolník do Chomutova, odkud byl v květnu 1915 přeřazen k 75. pěšímu pluku v Jindřichově Hradci. V létě téhož roku s plukem odjel na východní frontu a už 10. září 1915 přeběhl frontovou linii k Rusům. Několik měsíců pobyl v zajateckých táborech u Kyjeva a u města Saransk v penzenské gubernii. V listopadu 1916 se v hodnosti četaře stal příslušníkem československých legií u 3. pluku Jana Žižky z Trocnova. V té době už otevřeně prosazoval komunistické myšlenky, ovlivněn i „rudým komisařem“, spisovatelem a přítelem Jaroslavem Haškem. Po vypuknutí bolševické revoluce v roce 1917 zběhl k Rudé armádě a vstoupil do komunistické strany. Byl jmenován velitelem oddílu československých internacionalistů, který se zúčastnil potlačení kozácké vlády v Saratově, a bojoval i po boku legendárního bolševického vojevůdce Vasilije Ivanoviče Čapajeva. Díky svým vojenským schopnostem i pevnému komunistickému přesvědčení se Jaroslav Štrombach postupně stal náčelníkem divize uralských pluků, velel 3. brigádě 11. střelecké divize v bojích proti generálu Děnikinovi, v roce 1920 byl jmenován velitelem 54. brigády v Zakavkazí a za osvobození města Tbilisi získal jako první cizinec nejvyšší bojové vyznamenání Sovětského Ruska – Řád rudé hvězdy. Zároveň však na něj polní soud Československých legií v červenci 1918 vydal zatykač a obvinil jej z velezrady československého národa – nejen z důvodu zběhnutí, ale i kvůli Štrombachově osobní účasti při bojích s čs. vojskem. V roce 1921 se ale nečekaně objevil v rodném městě, kam přijel představit svou těhotnou ženu rodičům. Kvůli stykům s českými komunisty jeho kroky sledovala policie, atmosféra houstla i ze strany legionářů. V lednu 1922 proto Jaroslav Štrombach tajně odjel zpět do Ruska, kde znovu zahájil úspěšnou vojenskou kariéru až na post velitele 44. střelecké divize v ukrajinském Žitomíru. Právě tady ho zastihla čistka v armádě, vedená proti bývalým carským důstojníkům, emigrantům a cizincům. Začátkem prosince 1930 byl v Charkově zatčen a obviněn ze spiknutí a příprav povstání proti sovětské moci. Výslechy zlomený voják se ke všemu, co po něm požadovali, přiznal. Vojenské kolegium OGPU v Charkově odsoudilo Jaroslava Štrombacha k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 27. května 1931 ve dvě hodiny v noci.

Zdroje:

DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Rudý generál. Příběh Jaroslava Štrombacha, nositele Řádu rudé hvězdy, popraveného za údajné spiknutí a špionáž ve prospěch Československa; In: Čechoslováci v Gulagu II., Česká televize/ÚSTR, Praha 2018, s. 25–41.


Back to the chosen fates of compatriots