Vladimír Bláha (1893–1943)

Vězněn v letech 1930–1931, 1936, 1938–1939, 1941–1943: Kyjev, Novosibirsk, Siblag

Vladimír Bláha se narodil v roce 1893 v obci Vysoké nedaleko Žitomiru. Rodiče přišli do Ruska v roce 1883, otec pocházel z jihočeských Šamonic, matka ze Zbečna na Rakovnicku. Na Volyni vybudovali velké a prosperující hospodářství, mimo dobytek, ovocné sady a rozsáhlé včelstvo pěstovali chmel a měli i svůj pivovar. Narodilo se jim šest synů, Vladimír Bláha byl nejstarším. Všichni chodili do ukrajinské školy a vystudovali i střední, většinou hospodářské školy. Těsně po nástupu bolševiků k moci se synové Alexej a Martin Bláha vrátili do Československa, oba pak skončili v Austrálii. Koncem 20. let opustil Rusko i nejmladší Václav a po třech letech práce ve Francii žil v Československu. Zbytku rodiny se na Volyni dařilo až do násilné kolektivizace na začátku 30. let, kdy byli rozkulačeni, majetek jim byl zabaven a syn Josef, který tehdy vedl hospodářství, byl spolu s manželkou a dvěma malými dětmi odeslán do vyhnanství na Sibiři. V srpnu 1937 byl Josef Bláha zatčen ve vesnici Vanzetur a 19. září 1937 zastřelen. Vladimír Bláha se zpočátku nechtěl věnovat zemědělství a vystudoval střední průmyslovou školu. Za carského Ruska pracoval jako předák na různých stavbách, ve volném čase úspěšně působil i v charitativní organizaci. Na začátku první světové války narukoval do ruské armády, prošel 2. Kyjevskou důstojnickou školou a měl se stát podporučíkem, kvůli nesrovnalostem ohledně svého původu ale dostal hodnost praporčíka. Do bojů se aktivně zapojil především na kavkazské frontě proti Turkům. Po válce chtěl pokračovat ve studiích na Národní polytechnice, čemuž zabránila nestabilní situace v Rusku, vyvolaná občanskou válkou. V. Bláha se proto vrátil do rodné Vysoké, kde pracoval na rodinné farmě až do roku 1926, tehdy si koupil vlastní hospodářství v obci Vyšehrad u Makarova a oženil se s Helenou Veselou. Poprvé byl zatčen o Vánocích 1930 a spolu se sedmi dalšími obviněn z členství v kontrarevoluční československé špionážní skupině. Vyšetřovatelé GPU propojili tuto fiktivní skupinu s vykonstruovaným procesem s českými učiteli, jenž proběhl v roce 1931 v Charkově. V. Bláha nakonec odešel od soudu s podmíněným trestem tříletého vyhnanství a pracoval v kolchozu ve Vyšehradě. V době, kdy byl předsedou, došlo v kolchozu k požáru, za což byl odsouzen k ročnímu pobytu v pracovním táboře. Po skončení trestu působil jako zeměměřič v Makarově. Potřetí byl zatčen v době Velkého teroru v březnu 1938 a obviněn z antisovětské propagandy a udržování styků s příbuznými v Československu. V srpnu 1938 byl trojkou NKVD odsouzen k pěti letům v Gulagu. V. Bláha se odvolal a po roce věznění byl propuštěn na svobodu. V červnu 1941 si však pro něho opět přišli příslušníci NKVD. Na základě udání souseda byl obviněn z protisovětských postojů a hitlerovské agitace mezi spoluobčany a v srpnu 1942 odsouzen k pěti letům v Gulagu. Zemřel na vyčerpání organismu 29. 1. 1943 v Siblagu východně od Novosibirsku. Jeho manželka se s oběma syny v roce 1947 vrátila do Československa. V roce 1965 byl Vladimír Bláha zcela rehabilitován, o rok později pak sovětské úřady konečně odpověděly na dotaz manželky Heleny, kdy a kde její muž zemřel.

Zdroje:

BLÁHA, Martin: Vladimír Bláha – osud pradědy

Vyšetřovací spis OGPU na Vladimíra Bláhu z roku 1931

Vyšetřovací spis NKVD na Vladimíra Bláhu z roku 1938

Vyšetřovací spis NKVD na Vladimíra Bláhu z roku 1941

Back to the chosen fates of compatriots