Emanuel Schein (1888–?)

Vězněn v letech 1940–1942: Lvov, Volgolag

Narodil se 13. ledna 1888 ve Svašovicích (Swaszowice) v Krakovské oblasti do rolnické rodiny. Dokončil pět tříd obecné školy. V letech 1909–1912 a 1914–1918 sloužil v rakousko-uherské armádě jako řadový voják. Žil ve Fryštátě, pracoval jako námezdní dělník.
Byl ženatý: manželka Cecilie (Lilly; *1892), měl dvě děti: syna Artura (někdy uváděn jako Mojses/Mojše; *1928) a dceru Henriettu (Etl; *1915), žili ve Fryštátě. Emanuelův bratr Max (*1881) byl rovněž deportován do Niska a zadržen ve Lvově, sestra Anna Steinhasová (*1890) žila v Bohumíně.
Do Niska nad Sanem byl Emanuel Schein deportován 27. října 1939 druhým katovickým transportem. Německo-sovětskou hranici přešel 3. listopadu 1939 poblíž Siňavy. Dostal se do Lvova, kde pracoval jako nekvalifikovaný dělník v pekárně. Lvovskou NKVD byl zatčen 27. června 1940. Bez rozsudku byl vězněn ve Volgolagu, odkud byl 31. ledna 1942 propuštěn. Jako místo pobytu mu bylo určeno město Georgijevsk v Ordžonikidzevské (Vladikavkaz) oblasti. O jeho dalších osudech se ve vyšetřovacím spise nedochovaly žádné informace. Rehabilitován byl 19. srpna 1997.

Zdroj:

Haluzevyj deržavnyj archiv Služby bezpeky Ukrajiny ‒ Lvov, f. Jevrejskije spravy (1939—1941), sv. č. 828.

Zpět na vybrané osudy krajanů