Leo Roth (1899–1975)

Vězněn v letech 1940–1942: Lvov, Unžlag (tábor u obce Suchobezvodnoje)

Leo Roth (1899–1975), rodný list Leo Roth (1899–1975), list domovský Narodil se 28. října 1899 v Nové Vsi u Moravské Ostravy do rodiny místního hostinského Sigmunda Rotha. Vychodil čtyři třídy obecné školy a čtyři třídy české měšťanské školy. V roce 1917 se vyučil soustružníkem a strojním zámečníkem v Moravské Ostravě a začal studovat vyšší průmyslovou školu mechanicko-technickou v Liberci. Studia ale dokončil až po první světové válce, kterou strávil jako mladý rakousko-uherský rekrut na bojištích jižní fronty na řece Piavě. Po návratu pracoval na různých pozicích v několika průmyslových podnicích po celém Československu. V roce 1935 si založil vlastní dílnu na výrobu kovových obalů pro potravinářský a chemický průmysl.
Byl ženatý: manželka Helena Rothová (*1907) byla v domácnosti, měl jedno dítě: dceru Ritu (*1930). Bratr Richard (*1897) žil v Bratislavě, bratr Evžen (*1904) pracoval jako číšník a později hoteliér v New Yorku.
Do Niska nad Sanem byl Leo Roth deportován 18. října 1939 prvním ostravským transportem. Po příjezdu byl vybrán na práci do vznikajícího tábora, ale již po dvou týdnech se spolu s dalšími vězni odhodlal k útěku. Při hromadném přechodu německo-sovětské hranice 2. listopadu 1939 je nikdo nezadržel. Došli až na nádraží v obci Surochów, odkud následujícího dne přijeli do Lvova. Ve Lvově Leo Roth pracoval jako soustružník v jedné z místních autodílen. Lvovskou NKVD byl zatčen 23. června 1940. Rozsudkem Zvláštní porady NKVD Lvovské oblasti byl 26. září 1940 odsouzen za nelegální přechod hranice a pobyt bez dokumentů k pěti letům pobytu v nápravně pracovních táborech. Vězněn byl od 10. října 1940 v Unžlagu, konkrétně v táboře u železniční stanice a obce Suchobezvodnoje. Propuštěn byl 18. února 1942. Rehabilitován byl 22. dubna 1968.
Na základě dalších dostupných pramenů lze zjistit, že 16. června 1942 byl odveden u Československé vojenské jednotky v Buzuluku. V květnu 1944 byl jmenován rotmistrem automobilového vojska v záloze a v listopadu téhož roku byl do bojů nasazen jako podporučík a velitel autoroty. Válku přežil, znovu se oženil (po změně příjmení již jako Rodan) a zemřel na začátku prosince 1975 v Ostravě.
Leova manželka Helena i dcera Rita byly 30. září 1942 deportovány z Ostravy do Terezína a odsud 8. října 1942 do Treblinky (uváděno též v červenci 1943 do Osvětimi), kde zahynuly.

Zdroje:

Deržavnyj archiv Lvivskoj oblasti, f. Kriminalnyje spravy R-3258 (1939-1950), sv. č. 8870.

RODAN, Kamil: Leo Roth a jeho cesta z nesvobody za svobodou. In: PÁLKA, Petr (ed.): Židé a Morava XXII: kniha statí ze stejnojmenné konference konané v Muzeu Kroměřížska dne 11. 11. 2015.  Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 2016, s. 193–199.


Zpět na vybrané osudy krajanů