Moritz Friedner (1896–?)

Vězněn v letech 1939–1942: Siňava, Přemyšl, Lvov, Dněpropetrovsk, Pečorlag (tábor u osady Abez)

Narodil se 11. dubna 1896 v Moravské Ostravě v rodině obchodníka. Vystudoval gymnázium v Moravské Ostravě a obchodní akademii ve Vídni. Během 1. světové války sloužil v rakousko-uherské armádě u 30. pěšího pluku, dosáhl hodnosti důstojníka. Po návratu se až do podzimu 1938 živil jako účetní a obchodní cestující u několika ostravských firem. Od října 1938 byl nezaměstnaný.
Byl ženatý: manželka Antonie (*1899), měl jedno dítě: dceru Marianu (*1927). Matka Františka (*1865), sestry Alice Brennerová (*1895) a Alma (*1898) žily v Moravské Ostravě. Do Niska nad Sanem byl Moritz Friedner deportován 18. října 1939 prvním ostravským transportem. Při hromadném přechodu německo-sovětské hranice u Siňavy byl ve skupině 7 osob 23. října 1939 zadržen sovětskými pohraničníky. Ti je nejdříve odvezli k prvním výslechům do Siňavy, druhý den do Přemyšle a nakonec do Lvova. Po dvou měsících byl Moritz Friedner ze Lvova transportován do vězení v Dněpropetrovsku. Rozhodnutím Zvláštní porady NKVD Dněpropetrovské oblasti z 5. srpna 1940 byl odsouzen za nelegální přechod hranice k pěti letům pobytu v nápravně pracovních táborech. Vězněn byl od srpna 1940 v Pečorlagu. O jeho dalších osudech neexistují ve vyšetřovacím spise žádné informace. Rehabilitován byl 23. srpna 1989.
Na základě dalších dostupných pramenů lze zjistit, že se Moritz Friedner po odsouzení dostal do jednoho z táborů Pečorlagu u osady Abez. Po uzdravení byl přidělen na práci k pracovnímu komandu, které čistilo železniční trať z Vorkuty do Kotlasu. Kvůli vážnému zranění nohy však většinu času proležel v nemocnici. Po nacistickém útoku na SSSR v červnu 1941 se přihlásil jako Polák do vznikajících polských jednotek v SSSR. Na jednom ze shromaždišť však příslušné orgány odhalily jeho pravou státní příslušnost a v říjnu 1941 byl poslán zpět do lágru. Většinu času opět strávil v nemocnici. Osvobozen byl 25. března 1942 a 5. května 1942 byl odveden u Československé vojenské jednotky v Buzuluku. Zde opět putoval do nemocnice, kde podstoupil další operaci; do činné služby tak mohl nastoupit až v polovině června 1942. Vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu působil jako rotmistr-účetní, později v týlu u záložního praporu. S 1. československým armádním sborem došel až do Československa. Demobilizován byl 1. června 1945 a nastoupil jako správce tkalcovny. Po půl roce se stal v Praze zástupcem Textilního kombinátu a později jako revizor vedl evidenční kancelář tohoto podniku. Koncem prosince 1948 emigroval do Izraele, kde žil až do své smrti. Moritzova matka Františka, manželka Antonie a dcera Mariana byly 30. září 1942 deportovány z Ostravy do Terezína a odsud 5. října 1942 do Treblinky, kde zahynuly. Sestra Alice Brennerová byla 10. prosince 1941 deportována z Prahy rovněž do Terezína a odsud 28. dubna 1942 do Zamošče, kde zahynula.

Zdroj:

Deržavnyj archiv Lvivskoj oblasti, f. Kriminalnyje spravy R-3258 (1939-1950), sv. č. 14714.

Zpět na vybrané osudy krajanů