Ivan Mohorita (1921-2015)

Vězněn v letech 1939–1943: Stanislav, Čerkasy, Pečlag, Sevželdorlag

Ivan Mohorita (1921-2015) Ivan Mohorita se narodil se 7. května 1921 v obci Volové (dnes Mižhirja) na Podkarpatské Rusi. Po úspěšném složení maturity na státním reálném gymnáziu v Chustu v červnu 1938 se přihlásil do důstojnické školy jezdectva v Pardubicích. Jeho působení u pardubického jezdeckého pluku ale nemělo dlouhého trvání. V březnu 1939 nacisté obsadili Čechy a Moravu a Ivan Mohorita se musel vrátit na Podkarpatskou Rus, pro změnu okupovanou Maďarskem. Jakožto bývalý československý voják měl povinnost hlásit se každé dva týdny na maďarské policejní stanici v Chustu. Již v říjnu 1939 se proto společně s dalšími kamarády – většinou spolužáky z chustského gymnázia – rozhodl uprchnout do Sovětského svazu. Skupina uprchlíků překročila sovětské hranice 17. října 1939, místo vysněného studia je však čekalo zatčení, deportace do věznic ve Stanislavy (dnes Ivano-Frankivsk) a Čerkasy. Ivan Mohorita byl odsouzen teprve 21. června 1940. Zvláštní porada NKVD Stanislavské oblasti ho za ilegální překročení hranice poslala na tři roky nucených prací. Trest si odpykával v lágrovém komplexu Pečlagu na severu Ruska, kde postupně pracoval v jednotlivých lagpunktech na stavbách nemocničních budov. V říjnu 1942 byl převeden do tábora patřícího k Sevželdorlagu, kde se uchytil jako asistent ruského lékaře v lágrové nemocnici. Propuštění se dočkal až 24. ledna 1943 – téměř tři a půl roku po svém zatčení. K čs. vojenské jednotce v Buzuluku dorazil 19. dubna 1943 a vzhledem k dokončenému středoškolskému vzdělání ho přijali do důstojnické školy. Po jejím absolvování byl přidělen k motostřelecké divizi, s níž se účastnil bojů u Kyjeva a Bílé Cerkve. Zde byl raněn do hlavy, po vyléčení se znovu vrátil na bojiště. Přestože byl v Dukelském průsmyku raněn podruhé a málem přišel o ruku, účastnil se i osvobozování Slovenska a Moravy. Po konci války ještě několik měsíců zprostředkovával distribuci humanitární pomoci tzv. UNRRA a následně se natrvalo usadil v Praze. V dalších letech vystudoval tělovýchovu na Universitě Karlově a profesně se věnoval tělovýchovné přípravě vojáků v československé armádě. Soudní rehabilitace za své věznění v SSSR se dočkal v dubnu 1990. Ivan Mohorita zemřel v Praze 30. září 2015.

Zdroje:

DAZO, f. 2558 (1939–1993), sv. č. 4570


Zpět na vybrané osudy krajanů