Jan Bačkovský (1919–2006)

Vězněn v letech 1939–1942: Sambor, Vorošilovgrad, Starobělsk, Vorkutlag (tábory č. 8 a 9)

Jan Bačkovský (1919–2006) Jan Bačkovský se narodil v roce 1919 ve vesnici Štefurovo na východě Československa v rodině rolníka. Od poloviny 30. let byl jako středoškolský student aktivní v místním komunistickém hnutí. Po rozpadu Československa se rozhodl k útěku do Sovětského svazu. Ihned po překročení hranice byl 7. prosince 1939 zatčen a následně vězněn v Samboru, Vorošilovgradu a Starobělsku, kde ho odsoudili k pěti letům nucených prací a poté transportovali do Vorkutlagu. Pobýval v lágru č. 8 a 9 a prováděl dřevorubecké a výkopové práce. Po roce a půl vysilující dřiny spojené s nedostatkem stravy byl převelen na výpomoc do kanceláře, což mu pomohlo pobyt v lágrech přežít. 7. ledna 1942 byl propuštěn na základě sovětské amnestie udělené části Čechoslováků v Gulagu s cílem využít bývalé vězně ve válce proti nacistům. Podobně jako mnozí další Čechoslováci se proto i Jan Bačkovský připojil ke vznikající Československé vojenské jednotce v Buzuluku. Zúčastnil se bojů u Sokolova, Kyjeva a Dukly a byl dvakrát raněn. Jan Bačkovský je dvojnásobným nositelem Československého válečného kříže 1939 za bitvy u Kyjeva a Dukly a rovněž Polského válečného kříže. První polovinu 50. let strávil na Polské válečné akademii ve Varšavě, v druhé polovině byl vedoucím Vojenské katedry Lékařské fakulty v Hradci Králové a zároveň vystudoval brněnskou vojenskou akademii. Od konce 50. let sloužil až do roku 1968 na generálním štábu v Praze. Na podzim 1969 byl kvůli nesouhlasu se sovětskou invazí i normalizační politikou KSČ degradován a vyloučen z komunistické strany. V 70. a 80. letech pracoval jako stavební dělník a byl sledován StB. V druhé polovině 80. let sepsal své vzpomínky na věznění v SSSR, které se dochovaly v rodinném archivu. Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. V roce 1991 byl povýšen na generálmajora. Zemřel v listopadu 2006 v Praze.


Zpět na vybrané osudy krajanů