Jan Demčík (1913–2005)

Vězněn v letech 1940–1942: Stanislavov, Poltava, Charkov, Vorkutlag, Orenburg

Jan Demčík se narodil 15. února 1913 v podkarpatské obci Voloské. Po ukončení obecné školy absolvoval hospodářskou školu v Mukačevu. Společně s kamarády V. Romanem (*1920) a. Baganičem (*1914) utekli 13. srpna 1940 před maďarskou perzekuční politikou do Sovětského svazu. Po překročení hranice se místo azylu dočkali věznění a výslechů. Jan Demčík byl 7. dubna 1941 v Charkově odsouzen za ilegální přechod hranice na tři roky nucených prací. Z Charkova byl odeslán do jednoho z lágrů Vorkutlagu, kde se podílel na stavbě železnice Kotlas–Vorkuta. Kvůli celkovému vyčerpání organismu i nedostatku vitaminů brzy vážně onemocněl a strávil několik týdnů v táborové nemocnici, kde se kvůli nedostatku medikamentů pacienti léčili naklíčeným hrachem. Po amnestii v roce 1942 týkající se československých vězňů v Gulagu byl Jan Demčík převezen do Džambulu na doléčení a poté odeslán k československé jednotce v Buzuluku. Cestou ho však opět zatkli příslušníci NKVD a k československému vojsku byl propuštěn až po dalších peripetiích spojených s výslechy. Demčíkův kamarád A. Baganič, který s ním utekl do SSSR, zemřel ve Vorkutě 10. prosince 1942. Třetí kamarád V. Roman byl o čtyři dny později propuštěn a odeslán k Československé vojenské jednotce do Buzuluku. Jana Demčíka v Buzuluku odvedli 12. června 1943. Jako velitel tankového praporu se zúčastnil dukelské operace a následně i bojů o Ostravu. Po válce zůstal v československé armádě až do srpna 1968, kdy vystoupil na protest proti sovětské okupaci. Své zážitky ze Sovětského svazu Jan Demčík sepsal, mohly však být publikovány až po pádu komunistického režimu. Jan Demčík zemřel roku 2005.

Zpět na vybrané osudy krajanů