Jiří Kopinec (1921—2014)

Vězněn v letech 1939—1943: Skolje, Stryj, Starobělsk, Vorkutlag

Jiří Kopinec (1921—2014) Jiří Kopinec se narodil 19. 6. 1921 v Imstičevu na Podkarpatské Rusi, kde jeho otec Štefan hospodařil a provozoval bednářskou živnost. Když 18. 3. 1939 Maďarsko obsadilo zbytek Podkarpatské Rusi, dohodl se s třemi přáteli, že odejdou do Sovětského svazu, aby nemuseli sloužit v polovojenských oddílech Levente. Po hřebenech Karpat vyrazili již 22. 8. 1939 k 80 kilometrů vzdálené hranici, kde byli druhý den u Jelenkovatého zatčeni sovětskou pohraniční stráží. Vězněn byl nejprve v Skole, po šesti týdnech převezen do věznice ve Stryji, poté do Starobělska, kde 18. 4. 1941 odsouzen za nelegální přechod hranice na tři roky nápravně-pracovních táborů Gulagu. Odtud vlakem a lodí odtransportován do Vorkutlagu, kam dorazil 12. 7. 1941. Nejprve jej zařadili do stavební brigády budující nový tábor, později pracoval na stavbě železničního mostu přes řeku Vorkutu. V táboře onemocněl a strávil několik týdnů v nemocnici. Vysvobození mu přinesla amnestie pro čs. státní příslušníky a 12. 1. 1943 jej odeslali do kazašského Džambulu, kde pracoval ve skladě. Dnem 14. 6. 1943 byl v Novochopersku jako nováček vtělen do 1. čs. brigády a po výcviku přemístěn k její ženijní rotě. Na frontě se zúčastnil bojů od Kyjeva až do Prahy a postupně zastával funkce velitele družstva, zástupce velitele čety a naposledy výkonného rotmistra ženijního praporu v hodnosti rotmistra. Po válce byl ponechán v činné službě; v březnu 1948 se stal kandidátem KSČ a o rok později byl přijat za důstojníka z povolání v hodnosti podporučíka. Postupně dosáhl hodnosti podplukovníka a v lednu 1978, když splnil podmínky nároku na starobní důchod, byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání. Ze třech kamarádů, s nimiž utekl do SSSR, se propuštění z Gulagu a přijetí do čs. voj. jednotky v SSSR dočkal jen Petr Seninec (1919); Michal Danilo (1915) zemřel 27. 1. 1942 v jednom z lágrů Unžlagu a o osudu posledního z nich Šaula Ackermana (1920) zůstala ve spisu NKVD jen poslední zpráva o jeho transportu 16. 6. 1942 do lágrů Sevostlagu na Kolymě. Jiří Kopinec se po válce usadil se v Terezíně, s manželkou Miluší měl tři děti. Zemřel 17. července roku 2014.


Zpět na vybrané osudy krajanů