Pocházel z rolnické rodiny z vesnice Turja Polana, matka mu záhy zemřela. Do Sovětského svazu odešel ze strachu před Maďary a pod vlivem komunistické propagandy. Byl zatčen 4. srpna 1940 a 17. května 1941 odsouzen za ilegální přechod hranice ke třem letům v trestném pracovním táboře. Od hladovění a těžké fyzické práce v Sevvostlagu ho zachránilo topení v táborové kuchyni. Propuštěn byl na základě listopadové amnestie teprve 17. března 1943, u čs. jednotky ho odvedli 5. srpna 1943. Během válečných bojů sloužil u dělostřelectva, na Dukle byl vážně zraněn do hlavy. Po válce odešel z armády, zůstal v Čechách, kde si dodělal střední školu. Na Podkarpatské Rusi už nikdy nebyl, dopisoval si pouze s bratrem Michailem. V roce 1948 se oženil, až do odchodu do penze pracoval v administrativní funkci v uranových dolech. V padesátých letech se stal členem KSČ, později i předsedou Svazu protifašistických bojovníků na Příbramsku a Kladensku. Jinak byl domácí typ, introvert bez kamarádů. O zážitcích ze Sovětského svazu a z Gulagu začal hovořit až po roce 1989. Ukrajinská justice ho rehabilitovala v roce 1992.