Karel Vaš (1916–2012)
Vězněn v letech 1940–1943: Nadvirna, Stanislavov, Poltava, Intinlag (Selchozlag Kedrovyj Šor)

Karel Vaš (1916–2012) Karel Vaš se narodil 20. března 1916 do židovské rodiny v Užhorodu. Otec byl advokátem, matka se starala o domácnost. V době studií na užhorodském gymnáziu se přiklonil k ideám levice a socialismu. V sedmnácti letech tajně vstoupil do KSČ, angažovanost i aktivitu v komunistickém hnutí prokázal i při studiích na Právnické fakultě UK v Praze. V únoru 1939 se na příkaz strany vrátil do rodného města, aby zde organizoval odboj proti maďarským okupantům. Jeho činnost však byla záhy vyzrazena, v roce 1940 proto utekl do Sovětského svazu. Krátce po přechodu hranice byl zadržen a po několika měsících vyšetřování odsouzen za ilegální přechod hranice k třem letům v Gulagu. Skončil v Selchozlagu Kedrovyj Šor na severu Ruska, kde v zimě těžil dřevo a v létě pěstoval zemědělské plodiny pro Intinlag. Ani drsné životní podmínky, nedostatek jídla a tvrdá práce nezviklaly jeho komunistické přesvědčení, v lágru naopak navázal spolupráci s NKVD. Na základě amnestie pro vězněné Čechoslováky byl propuštěn v lednu 1943 a díky spolupráci s NKVD přidělen ke štábu zpravodajského oddělení Československé samostatné brigády v SSSR. V roce 1945 byl jako loajální a spolehlivý komunista jmenován zástupcem velitele Obranného zpravodajství Bedřicha Reicina. Mimo zakládání agenturní sítě udavačů na osvobozeném československém území měl na starost i Zvláštní oddíl, který z týlu střílel vojáky, co nevydrželi strach a stres a utíkali z bojové linie. Ve spolupráci s NKVD pokračoval i po válce a podílel se na řadě nezákonností, směřujících k převzetí moci komunisty. Po únoru 1948 se stal obávaným prokurátorem, jenž v zájmu strany nemilosrdně odstraňoval nepohodlné lidi. Mimo jiné se podepsal i na rozsudku smrti nad generálem Heliodorem Píkou v roce 1949. Komunisty rozpoutaný teror nakonec dostihl i Karla Vaše. V srpnu 1951 byl zatčen, zbaven všech funkcí a odsouzen v červenci 1953 za velezradu a vyzvědačství k doživotnímu trestu. Již v roce 1956 byl ale zproštěn obžaloby a z věznice v Leopoldově propuštěn na svobodu. Nejprve pracoval jako pomocný dělník, poté jako referent v podniku Mototechna. V 70. letech přednášel Dějiny mezinárodního dělnického hnutí a KSČ na Filosofické fakultě UK, působil i na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, do penze odešel z pozice redaktora v Ústřední radě odborů. V roce 2001 byl obžalován z justiční vraždy generála Píky a odsouzen k sedmiletému trestu odnětí svobody. O pár měsíců později ale Vrchní soud rozsudek zrušil a trestní stíhání zastavil. Karel Vaš zemřel 8. prosince 2012 v domově důchodců na pražském Chodově.

Zdroje:

DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Gulag jako inspirace; In: Čechoslováci v Gulagu, Česká televize/ÚSTR, Praha 2017, s. 101–113.

HRADILEK, Adam: Karel Vaš v SSSR. Vězněm a spolupracovníkem Národního komisariátu vnitřních záležitostí. Paměť a dějiny, 2012, roč. 6, č. 3, s. 72–88.


Zpět na vybrané osudy krajanů