Michal Javorčák (1921–2017)

Vězněn v letech 1940–1942: Skolje, Stryj, Vinnica, Dnětropetrovsk, Ivděllag

Narodil se 19. června 1921 v obci Vyšní Verecky (dnes Verchni Vorota) na Podkarpatské Rusi a po ukončení národní školy pracoval jako dělník. Začátkem dubna 1940 uprchl s Michalem Demjanem a dalšími kamarády do SSSR, o den později se pak za ním vydala i jeho matka Marie, roz. Vekličová (1888). Po překročení hranice však byli všichni zajištěni sovětskými pohraničníky. Přes Skolje byli posláni do vězení ve Striji, odtud do Vinnice, kde je odsoudili za ilegální přechod hranice ke třem letům nápravně-pracovních táborů. Javorčákova matka zde ještě před vynesením rozsudku na následky věznění zemřela. Následovala deportace přes věznici v Dnětropetrovsku do jednoho z pracovních táborů v lágrovém komplexu Ivděllagu na severním Uralu. Během svého věznění zde vystřídal hned několik druhů prací; nejdříve pracoval v lese, dále jako „polní“ kuchař pro celou pracovní četu či jako lágrový holič. Po několika měsících namáhavé práce však onemocněl tak silným zápalem plic, že jej místo léčení převezli do márnice mezi mrtvé vězně. Před jistou smrtí ho zachránil jeden z lékařů, který ho odsud nechal vyvézt a tajně mu aplikoval několik vitaminových injekcí. Po vyléčení byl jako „slabosilka“ (vězeň neschopný těžké práce) přeřazen do baráku lágrových strážců, aby se staral o jejich pohodlí. Propuštěn koncem roku 1942, u Československé vojenské jednotky v Buzuluku sice odveden 2. února 1943, ale krátce poté onemocněl malárií. V Novochopersku ho přidělili k protiletadlovému oddílu 1. čs. brigády, s nímž se zúčastnil bojů od Kyjeva až do Prahy a dosáhl hodnosti rotného. Po válce zůstal v čs. armádě do konce října 1946, kdy nastoupil službu u SNB, kde zůstal až do odchodu do důchodu. Zemřel 4. března 2017.


Zpět na vybrané osudy krajanů