Michal Lar (1920-?)

Vězněn v letech 1940-1942: Nadvirna, Stanislav, Ivanovo

Michal Lar se narodil 10. listopadu 1920 v obci Nižné Seliště na Podkarpatské Rusi. Otec byl malorolník, matka v domácnosti, rodiče měli ještě tři dcery a dva syny. Lar dokončil sedm tříd povinné školní docházky a ve 14 letech odešel pracovat do Čech jako pastevec. Za nějakou dobu se ale vrátil domů, aby pomáhal otci s hospodářstvím, na Podkarpatské Rusi se rovněž živil i jako lesní dělník u obce Bohdan. Ve snaze vyhnout se mobilizaci do maďarské armády a také ovlivněn sovětskou propagandou překročil spolu s přáteli Jurajem Balandou (1924) a Fedorem Gerbejem (1921) ve večerních hodinách 18. května roku 1941 ilegálně hranice do Sovětského svazu. Ihned za hranicemi byli běženci zadrženi sovětskými pohraničníky a postupně vězněni i vyslýcháni ve věznicích v Nadvirně a Stanislavy (dnes Ivano-Frankivsk). Teprve 18. dubna 1942 byl nad jejich skupinou vynesen rozsudek. Zvláštní porada NKVD Stanislavské oblasti je všechny odsoudila ke třem rokům v nápravně-pracovních táborech. Trest si následně odpykávali v lágrovém komplexu Ivanovo v centrální části Ruska. Zde také došlo k jejich rozdělení, nikdy se již spolu neshledali. Michala Laru po čase převezli do střední Asie, konkrétně do města Taraz v dnešním Kazachstánu, kde manuálně pracoval v zemědělství. Ani po vypršení trestu v r. 1945 ale nesměl několik let zdejší oblast opustit, byl nasazen na vojenské stavbě č. 97, kde se podílel na budování silnice. Propuštění a návratu domů se dočkal až v roce 1947. O rok později se Michal Lar oženil a narodila se mu dcera. Na Podkarpatské Rusi, která po válce připadla Sovětskému svazu, pracoval manuálně až do odchodu do penze. Soudní rehabilitace za věznění v SSSR mu byla přiznána teprve v lednu 1991.

Zdroje:

DAZO, f. 2558 (1939–1993), sv. č. 2478

Zpět na vybrané osudy krajanů