Vasil Kolbasňuk (1921—2011)

Vězněn v letech 1941—1942: Stanislavov, Vjatlag

Vasil Kolbasňuk se narodil 11. května 1921 v obci Jasina na Podkarpatské Rusi jako nejmladší z šesti dětí lesního dělníka. Otec Dimitrij zemřel v roce 1937. Rodina byla chudá, a proto musel pracovat již od útlého dětství. Narodil se 11. 5. 1921 v obci Jasiňa jako nejmladší z šesti dětí lesního dělníka. Společně se svými sourozenci Dimitrijem (1916), Ivanem (1915) a Vasillinou Marií (1921) utekl 11. 4. 1941 před maďarskou perzekucí do SSSR. Krátce po překročení hranic byl zatčen pohraniční stráží a poslán do vězení ve Vorochtě, poté do Nadvirně, Stanislavova a Ivarova, kde 11. 12. 1941 odsouzen za nelegální přechod hranic a špionáž na pět let nápravně-pracovních táborů Gulagu. Ve Vjatlagu v severovýchodní části Kirovské oblasti přidělen na otrockou práci v lese. Po čase se mu podařilo vyměnit boty za přízeň táborového předáka, a tak získal méně namáhavou práci – údržbu stájí. Propuštění se dočkal 14. 12. 1942 a 2. 1. 1943 odvodu u čs. voj. jednotky v Buzuluku. Po základním výcviku zařazen u pěchoty 1. čs. brigády. Při bombardování u Kyjeva utrpěl zlomeninu klíční kosti pravé ruky. Ve funkci velitele pěšího družstva se účastnil bojů u Vasilkova, Rudy a Bílé Cerkve. V Rovně absolvoval poddůstojnickou školu a stal se velitelem pěší čety. Při dobývání kóty 534 byl 15. 9. 1944 těžce raněn. Po válce a vyléčení nastoupil v roce 1946 službu u Sboru národní bezpečnosti, kde sloužil do roku 1955. Dále se živil jako topič a řidič u ČSAD. V roce 1968 na protest proti okupaci Československa vystoupil z KSČ a v roce 1976 odešel do důchodu. Zemřel v roce 2011 v Karlových Varech.


Zpět na vybrané osudy krajanů