Ernest Vider (1922–?)

Vězněn v letech 1940–1946: Nadvirna, Stanislav, Starobělsk, Pečorlag

Ernest Vider se narodil 1. února 1922 v Mukačevu. Otec Julius Vider (1892) pocházel z maďarského Szigetu a v první světové válce sloužil v rakousko-uherské armádě v Mukačevu, kde se seznámil se středoškolsky vzdělanou Ernestovou matkou — Alenou Wettensteinovou (1890). Po svatbě zůstala matka v domácnosti a vychovala pět synů. Otec pracoval v Mukačevu jako obchodník, počátkem třicátých let se stal hlavním distributorem firmy, která z Prahy dovážela koloniální zboží a zásobovala celé území Podkarpatské Rusi. Ernest se narodil v do mě prarodičů, doma se mluvilo maďarsky, pouze s prarodiči mluvili jidiš. Rodina dodržovala židovské svátky, ale nebyli ortodoxní. Ernest navštěvoval českou školu, zároveň docházel i do židovské školy — chederu. Po roce 1938, kdy vstoupily v platnost protižidovské zákony, se vztahy mezi obyvateli města začaly měnit. Otec, kterému se dosud dařilo a v Mukačevu si postavil vlastní dům, přišel o práci a rodina pocítila existenční problémy. Museli dům prodat a přestěhovat se do menšího bytu. Po příchodu Maďarů poslali otce i s ostatními židovskými muži k pomocným jednotkám maďarské armády. Na svůj původ doplatil i Ernest: vyloučili ho ze školy a nemohl najít zaměstnání. Společně se třemi mladíky, kteří byli ve stejné situaci jako on, proto v září 1940 přešel do Sovětského svazu. Krátce po překročení hranice byli zatčeni sovětskými pohraničníky poblíž obce Poljanica a uvězněni v Nadvirně, Stanislavovu a poté ve Starobělsku. Zde byli odsouzeni ke třem letům nucených prací za nelegální přechod hranice. Ernest Vider si trest odpykával v táborech Pečorlagu. Přestože byl odsouzen na tři roky, propuštění se dočkal až v roce 1946. V táborech tak strávil více než šest let. Po návratu do Mukačeva začal pracovat jako skladník v obchodním domě. Postupně povýšil na zástupce skladu a později se stal vedoucím oddělení. V roce 1969 požádal o soudní rehabilitaci. Při práci vystudoval technickou školu. Až do penze pak pracoval v potravinářském průmyslu v závodě minerálních vod. Byť nebyl členem komunistické strany, v podniku zastával vysoké funkce. V roce 1949 se poprvé oženil, a to s osmnáctiletou dívkou přeživší holocaust. Krátce po narození druhého dítěte jeho žena onemocněla a zemřela. Péči o děti i domácnost převzala sousedka Maria Ivanovna, která se později za Ernesta provdala. Po roce 1985, kdy Sověti navrátili mukačevskou synagogu k náboženským účelům, se Ernest Vider podílel na obnově židovské komunity v Mukačevu.

Zpět na vybrané osudy krajanů