Lea Moškovič (1922-?)

Vězněna v letech 1940–1943?: Nadvirna, Karlag

Narodila se 27. února 1922 v Chustu na Podkarpatské Rusi, ale v dalších letech žila v Rachově. Její otec se živil jako tkadlec, Lea pak matce vypomáhala v domácnosti. V roce 1935 se stala členkou rachovské odnože mládežnické sionistické organizace Hašomer Hacair. Náplní její činnosti se stala propagace sionistické myšlenky mezi židovskými dělníky v Rachovském kraji a zajišťovaní dalších organizačních otázek. Tyto aktivity se ale staly po maďarské okupaci Podkarpatské Rusi ilegální. V září 1940 se proto rozhodla se svým snoubencem, Leibem Pollakem (nar. 1918), který se snažil vyhnout vojenské službě v maďarské armádě, Kálmánem Faikem (nar. 1919), vedoucím rachovské pobočky Hašomer Hacair, a dvěma dalšími židovskými dělníky, kteří zběhli z maďarské armády, odejít ilegálně do SSSR. Jeden z místních převaděčů je převedl z příhraniční obce Bohdan přes poloniny až k nejvyšší hoře Podkarpatské Rusi Hoverle, odkud již pokračovali v cestě sami. Maďarsko-sovětské hranice přešla pětičlenná skupina v noci a následující ráno došli do jedné z turistických chat u vesnice Vorochta. Zde je v dopoledních hodinách dne 21. září 1940 přistihli příslušníci sovětské pohraniční stráže. Zatčení uprchlíci byli vězněni nejdříve ve věznici v Nadvirně, kde byli také poprvé vyslýcháni. Lea sama při jednom z výslechů zdůvodňovala svůj odchod do SSSR tím, že chtěla utéci před ponížením, kterému byli vystaveni obyvatelé Podkarpatské Rusi ze strany Maďarů, a v SSSR toužila najít lepší podmínky k životu. I přesto, že se rachovská pobočka Hašomer Hacair rozpadla již v roce 1936, byl Faik donucen při výslechu přiznat, že po jejím faktickém rozpadu pokračovalo 7 členů v další činnosti a jeho prostřednictvím nadále udržovali spojení s budapešťskou centrálou této organizace. Kontakt na maďarskou organizaci vzbudil nedůvěru u sovětské tajné policie a ovlivnil výší rozsudků. Leja Moškovic byla nakonec 29. března 1941 odsouzena na tři roky pracovních táborů. Trest si odpykávala v jednom z táborů Karlagu ve východním Kazachstánu. Nad jejím snoubencem a dalšími dvěma kolegy pak byl vynesen trest 5 let v nápravně-pracovních táborech - konkrétně v táborech Sevitlagu na severu Ruska v Komi SSSR. Dále je znám pouze osud jednoho z pěti uprchlíků - David Hellman (nar. 1902) zahynul 28. července 1942 v jednom z táborů Pečorlagu.

Zpět na vybrané osudy krajanů