Daniel Zieg (1910–1992)
Vězněn v letech 1940–1942: Lvov, Volgolag
Daniel Zieg (1910–1992)

Narodil se 30. července 1910 v Dolní Suché, dnes části města Havířov v okrese Karviná, do židovské rodiny Markuse Ziega a Reginy Fogelové. Po absolvování povinné školní docházky se vyučil obchodním příručím a poté pomáhal příbuzným v rodinné firmě Zikmunda Ziega v Šumbarku (dnes součást Havířova). S rodinou bydlel v Šenově. Po obsazení tohoto území Poláky v říjnu 1938 se přestěhoval do Moravské Ostravy a až do července 1939 pracoval coby obchodník u firmy Löwy. Do Niska nad Sanem byl deportován 26. října 1939 druhým ostravským transportem. Odtud se pak ve velké skupině počátkem prosince 1939 vydal k německo-sovětským hranicím. Ilegální cestou se dostal do Lvova, kde pobýval až do svého zatčení. NKVD si pro něj přišla 27. června 1940. Od podzimu téhož roku byl bez rozsudku vězněn ve Volgolagu (Volgostroje) u města Rybinsk v Jaroslavlské oblasti, konkrétně v jeho pobočném táboru Perebory (zde sídlila správa Volgolagu). Propuštěn byl již v říjnu 1941 na amnestii pro polské občany. Na základě dalších pramenů lze zjistit, že byl v Buzuluku 19. února 1942 odveden do Československé vojenské jednotky v SSSR (kmenové číslo 283/m), avšak kvůli dalšímu zhoršení zdravotního stavu nastoupil činnou službu až o několik týdnů později. Při výcviku absolvoval kurz účetních rotmistrů a pomocníků proviantního a v listopadu 1942 byl přemístěn k zásobovací četě 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Zúčastnil se bojů o Sokolovo, Kyjev i Pravobřežní Ukrajinu, kde byl těžce raněn (průstřel levého kolene). Po vyléčení sloužil u štábní roty 1. čs. samostatné brigády a prošel i boji na Dukle a při osvobozování Československa. Demobilizoval 30. srpna 1945 v hodnosti desátníka. Po válce žil krátce v Šumbarku, po nástupu komunistického režimu se vystěhoval do Izraele, kde zemřel v roce 1992.

V 1. čs. armádním sboru sloužil od ledna 1945 i jeho starší bratr Richard Zieg (nar. 9. 5. 1903). V koncentračních táborech zahynula jeho matka i obě sestry. Všechny byly deportovány transportem Bh v září 1942 z Ostravy do Terezína a odtud dále do Treblinky, kde byly zavražděny v plynové komoře.

Zdroje:

HDA SBU Lvov, f. R – Jevrejskije spravy (1939—1941), sv. č. 4881


Zpět na vybrané osudy krajanů