Narodil se 20. října 1907 v obci Sasovka, okrese Svaljava na Podkarpatské Rusi do rodiny Ilji Falese a jeho manželky Marie, za svobodna Koněvičové. Měl dva sourozence. Vychodil dvě třídy ukrajinské obecné školy, poté pracoval jako dělník a truhlář. Mezi lety 1935–1937 absolvoval vojenskou prezenční službu u 5. roty Pěšího pluku 34 v Hranici. V předválečné československé armády byl nasazen i během všeobecné mobilizace v září 1938, kdy byl se svým domovským plukem nasazen v pohraničí. Ve snaze vyhnout se mobilizaci do maďarské armády uprchl spolu s kamarádem Vasilem Smožanikem (nar. 1919) do Sovětského svazu. Hranice překročili ilegálně 6. srpna 1940 a hned vzápětí byli zatčeni pohraniční stráží. Oba byli eskortováni do sběrného tábora ve Skole a odtud přes věznici ve Stryji dále do sběrného tábora NKVD ve Starobělsku. Dne 29. listopadu 1940 byli odsouzeni na tři roky nápravně-pracovních táborů a poté deportováni do Oněglagu (v jiných pramenech uváděn i Kargopollag) v Archangelské oblasti, kde až do propuštění v prosinci 1942 pracoval D. Fales na lesních pracích. Na základě dalších pramenů lze zjistit, že byl v Buzuluku 31. prosince 1942 odveden do Československé vojenské jednotky v SSSR. Prvního bojového nasazení se dočkal již o necelé tři měsíci později u Sokolova, kde byl zařazen coby příslušník 2. pěší roty. Po těchto bojích byl vyšetřován polním soudem z podezření krádež hodinek svého mrtvého spolubojovníka. U jednotky však zůstal a jako spojka 2. roty 1. praporu 1. čs. samostatné brigády se zúčastnil osvobozování hlavního města Ukrajiny Kyjeva i dalších oblastí Pravobřežní Ukrajiny. Padl v boji u Rozičné dne 4. února 1944. Jeho hrob dodnes zůstává neznámý. Podle některých zdrojů byl dvojnásobným nositelem Československého válečného kříže 1939, tuto skutečnost se nicméně v archivních materiálech nepodařilo potvrdit.