Narodil se 29. března 1914 v polském Řešově do židovské rodiny Pinkase Königa a jeho ženy Reginy, za svobodna Weitzenové. Byl německé národnosti, česky uměl pouze částečně, o čemž svědčí několik zachovaných dokumentů. V Buzuluku i přesto uváděl jako svou mateřskou řeč češtinu. Vystudoval pět tříd obecné a tři třídy občanské školy v Olomouci, kde rodina po první světové válce žila. Následně navštěvoval ještě tři roky pokračovací školu a vyučil se kožešníkem. Vojenskou službu v prvorepublikové armádě neprodělal. Před válkou pobýval v Brně-Žabovřeskách a na Ostravsku. V říjnu 1939 byl pro svůj židovský původ vyvezen do tábora v Nisku and Sanem, odkud se mu s dalšími vězni podařilo uprchnout a pěšky ilegálně překročit německo-sovětskou hranici. Dostal se do Lvova, kde pracoval ve svém řemeslu půl roku. V červenci 1940 byl zatčen lvovskou NKVD, a ze Lvova později bez rozsudku deportován do Volgolagu (Volgostroj) u města Rybinsk v Jaroslavlské oblasti.Propuštěn byl na amnestii pro polské občany v prosinci 1941.

Na základě dalších pramenů lze zjistit, že po osvobození odjel do Kujbyševa. Zde se 17. ledna 1942 hlásil na Československém vyslanectví, z neznámých důvodů nicméně odmítl vstoupit do tvořící se jednotky v Buzuluku. O den později se dostavil znovu za kapitánem Jaroslavem Hlaďem, tentokráte s oznámením, že si celou věc promyslel a přeje si do armády vstoupit.

Do Buzuluku přijel 7. února 1942 a ještě tentýž den byl odveden do Československé vojenské jednotky v SSSR. Následně byl vtělen ke 2. rotě. Na frontu odjel koncem ledna 1943 ve funkci zástupce velitele družstva. Byl zavražděn 14. 3. v Charkově po vpádu Němců do tamní nemocnice, kde byl léčen po těžkém zranění z 9. března z boje u Sokolova.