Narodil se 18. dubna 1910 do ortodoxní židovské rodiny v Berehovu na Podkarpatské Rusi. V rodném městě vychodil obecnou školu, pak dva roky navštěvoval školu obchodní. V říjnu 1932 nastoupil dvouletou vojenskou prezenční službu k 5. rotě dělostřeleckého pluku 7 v Olomouci. Do zálohy byl přeložen v dubnu 1934 v hodnosti vojína. Československou uniformu oblékl podruhé během všeobecné mobilizace v září 1938, kdy sloužil coby mířič u dělostřeleckého pluku 12 v Užhorodě. Poté, co Maďaři zabrali Podkarpatskou Rus a navíc brzy odvedli Juliova staršího bratra do židovské pracovní jednotky, rozhodl se pro odchod.

Z domova v Berehovu odešel v červnu 1939 a překročil polskou státní hranici. Poláci ho jako občana Maďarska zatkli a později vyhostili na polsko-německou hranici. Tam byl okamžitě zatčen Gestapem a měsíc vězněn i Němci. Po propuštění se vrátil opět do Polska a na anglickém konzulátu v Katovicích si požádal o vízum do Anglie. To mu ani po několika týdnech nebylo uděleno.

Nakonec se na podzim roku 1939 neplánovaně ocitl na území Sověty okupovaného Polska. Dne 29. června 1940 byl ve Lvově zatčen NKVD a bez rozsudku deportován do Volgolagu (Volgostroje) u města Rybinsk v Jaroslavlské oblasti. Během své internace s dalšími vězni pracoval na stavbě Ugličského vodního díla a stavbě železnice. Propuštěn byl 1. února 1942.

Na základě dalších pramenů lze zjistit, že byl v Buzuluku 3. března 1942 odveden do Československé vojenské jednotky v SSSR. Celý vojenský výcvik absolvoval v rámci roty kanonů proti útočné vazbě, resp. protitankové roty a jako její příslušník také odjel koncem ledna 1943 na frontu. V boji u Sokolově dne 8. března 1943 hrdinně padl.