Narodil se 25. května 1899 v Dašovce, okres Lesko v jihozápadním Polsku, bydlel ve městě Seredné na Podkarpatské Rusi. Byl ženatý a otec čtyř dětí. Mezi lety 1920–1921 vykonal vojenskou prezenční službu u Pěšího pluku 20 v Michalovcích, v armádě u Pěšího pluku 36 v Užhorodě pak sloužil během všeobecné mobilizace v září 1938. Pracoval jako kuchař a rolník. Společně s kamarády Michalem Kahancem (nar. 1903) a Štěpánem Tavtem (nar. 1916) utekli již 10. října 1939 před maďarskou perzekuční politikou do Sovětského svazu. Po ilegálním překročení hranice se místo azylu dočkali věznění a výslechů. Nejdříve byli vězněni ve Stanislavově, poté v Oděse, a nakonec ve Starobělsku. Rozsudkem z 10. srpna 1940 byli posláni na tři roky nápravně-pracovních táborů za ilegální překročení sovětské hranice. Michal Potočný byl deportován do Kargopollagu v Archangelské oblasti, kde na lesních pracích pracoval až do 24. prosince 1942, kdy byl propuštěn. Na základě dalších pramenů lze zjistit, že byl v Buzuluku 1. ledna 1943 odveden do Československé vojenské jednotky v SSSR a hned vzápětí odjel s minimálním výcvikem na frontu. Bojů o Sokolovo se zúčastnil jako příslušník 3. roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Později prošel i dalšími boji o Kyjev, Pravobřežní Ukrajinu či Dukelský průsmyk. Demobilizoval byl 6. ledna 1946 v hodnosti desátníka. Později se usadil v Československu. Krátce žil v Praze–Libni, poté získal zemědělské stavení po odsunutých Němcích v pohraničí a až do odchodu do důchodu pracoval jako zemědělec ve vesnici Hradec v okrese Plzeň-Jih.