Jaroslav Martínek (1900–?)

Vězněn v letech 1927–1933: Melitopol, Charkov, Solovecký tábor zvláštního určení (Kem), Karlag; vyhnanství 1933–1936: Svobodnoje

Jaroslav Martínek se narodil 21. dubna 1900 v Novém Městě nad Metují. Po ukončení základního vzdělání absolvoval hospodářskou školu v Olomouci a učil v rodném městě. V roce 1923 ho evangelické sdružení Kostnická jednota vyslalo na Ukrajinu, aby tam působil jako nábožensky založený učitel u volyňských Čechů. Do obce Alexandrovka si o rok později přivedl i manželku Zdenu. Díky své povaze i pedagogickým schopnostem se mezi místními brzy těšil značné oblibě. Nepečoval také jen o své žáky, ale i o kulturní a společenský život vesnice. Sovětským institucím ale brzy začala vadit výuka náboženství, kterou Jaroslav Martínek přidal k běžným školním předmětům. Koncem dubna 1928 byl zatčen ve městě Melitopol, 1. května orgány GPU provedly u Martínků domovní prohlídku a zabavily všechny dokumenty. Od června probíhaly výslechy v Charkově, kde byl Jaroslav Martínek obviněn ze špionáže. Absurdní obvinění i bezútěšné vyhlídky spolu s myšlenkami na nezaopatřenou rodinu, (v době zatčení měl dvouletou a šestitýdenní dceru), se podepsaly na jeho psychickém i fyzickém stavu a ve vězení vážně onemocněl. Charkovský oblastní soud ho 4. ledna 1928 přesto poslal před popravčí četu. Na základě amnestie vyhlášené k 10. výročí bolševické revoluce byl trest smrti nakonec změněn na deset let žaláře s přísnou izolací, pětiletou ztrátu občanských práv a konfiskaci veškerého majetku. Po téměř dvou letech tvrdé manuální práce na Soloveckých ostrovech ho v prosinci 1930 převezli do právě vznikajícího Karagandského nápravně pracovního tábora (tzv. Каrlag) v Kazachstánu, kde působil v lazaretu Krestova. V roce 1933 byl po několika intervencích československých institucí z tábora propuštěn a deportován do vyhnanství ve městě Svobodnoje na Dálném východě. Teprve v květnu 1936 se velvyslanectví ČSR v Moskvě podařilo přesvědčit sovětské orgány, aby Jaroslavu Martínkovi zbytek trestu prominuly a povolily mu odjezd do Československa, kde od roku 1928 žila jeho rodina. Po návratu do rodné země pracoval jako zahradník, od září 1937 se stal učitelem náboženství v Lounech. Jeho stopa se ztrácí počátkem 60. let, kdy byl zaměstnán u Československých státních drah v Chomutově.

Zdroje:

DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Na pomoc krajanům. Příběh Jaroslava Martínka, učitele českých dětí v SSSR; In: Čechoslováci v Gulagu II., Česká televize/ÚSTR, Praha 2018, s. 11–23.

Zpět na vybrané osudy krajanů