Antonín Vodseďálek (1899–1943)

Vězněn v letech 1930–1943: Charkov, Jaroslavl, Solovecký tábor zvláštního určení, Uchtižemlag

Antonín Vodseďálek se narodil 5. srpna 1899 v Mostě do vlastenecky založené středostavovské rodiny, otec byl železničním inženýrem. Maturitu složil na lounském gymnáziu, ve studiích měl pokračovat v Praze, plány však zhatila první světová válka, neboť musel narukovat. Po návratu se stal členem sociální demokracie, záhy se ale připojil k radikální komunistické frakci. Kvůli své angažovanosti a ideovým problémům zanechal studií na Filosofické fakultě UK a v roce 1924 nastoupil jako pomocná úřednická síla místní organizace KSČ v Užhorodu. Jeho působení v nejvýchodnější části Československa nakonec trvalo jen něco málo přes rok. Po úspěšném splnění úkolů ho již v květnu 1925 strana poslala jako okresního tajemníka do Hradce Králové, kde se zároveň stal redaktorem časopisu Pochodeň. I v největším východočeském městě vydržel jen do konce roku 1925, poté se znovu vrátil do Prahy, kde byl půl roku zaměstnán na sovětské obchodní misi v Praze. V lednu 1927 odjel na Volyň – konkrétně do české osady Česká Krošna na předměstí Žitomíru, aby začal vyučovat na tamní české škole a zároveň organizovat společenskou aktivitu krajanů, usazených na sovětské Ukrajině. Díky svému zápalu se brzy stal lektorem českých škol na Institutu lidové osvěty v Kyjevě, oženil se a měl dvě děti. V průběhu násilně prováděné kolektivizace rolníků byl však v srpnu 1930 v Žitomíru zatčen a obviněn z vyzvědačství ve prospěch Československa, kontrarevoluční činnosti a dalších přečinů. Příslušníci OGPU, předchůdkyně NKVD, tenkrát cíleně pozatýkali několik desítek osob z české menšiny. V charkovské věznici Vodseďálek zprvu držel protestní hladovku, po brutálně vedených výsleších ale rezignoval a vyšetřovatelé ho dokonce označili za vůdce celé špionské organizace. Soud v Charkově 14. června 1931 vynesl verdikty nad 21 Čechy. Antonín Vodseďálek dostal trest smrti, několikaleté čekání na popravu prožil v jednom z nejhorších táborů Gulagu, na Soloveckých ostrovech. V dubnu 1937 mu byl nejvyšší trest zmírněn na deset let odnětí svobody. Po vypršení trestu byl v roce 1940 poslán do vyhnanství ve městě Kirov. V červenci 1941 ho však příslušníci NKVD opět zatkli a obvinili ze špionáže, o rok později ho mimořádné kolegium NKVD odsoudilo k pěti letům v Gulagu. Z kirovské věznice putoval do jednoho z lágrů Uchtižemlagu na severu Ruska, kde v důsledku naprostého vyčerpání organismu zemřel 9. února 1943. Jeho žena Olga zemřela v roce 1937, děti Viktor a Zina skončily v dětských domovech na Žitomírsku, po druhé světové válce jim bylo umožněno odejít do Československa.

Zdroje:

DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Charkovský proces s českými učiteli v roce 1931, Příběh Antonína Vodseďálka a dalších českých učitelů pronásledovaných v Sovětském svazu; In: Čechoslováci v Gulagu, Česká televize/ÚSTR, Praha 2017, s. 24–41.

DVOŘÁK, Jan: Antonín Vodseďálek a proces s českými učiteli na Ukrajině. Paměť a dějiny č. 4, 2013, s. 97–108.

DVOŘÁK, Jan – HRADILEK, Adam: Dneska už určitě bude doma. Rozhovor se Zinou Žantovou. Paměť a dějiny č. 4, 2013, s. 109–114.

Rozhovor s dcerou Antonína Vodseďálka Zinou Žantovou: