Ferdinand Šimáček (1892–1938)
Vězněn v roce 1938: Moskva; popraven 23. června 1938
Ferdinand Šimáček se narodil v roce 1892 v Mikulovicích na Vysočině. Do Ruska se dostal za války s rakouskou armádou a už zde zůstal. Pracoval jako dělník na různých místech, delší dobu pak ve vojenském skladu č. 38 v Pavlovské Svobodě v Istrinském okresu v Moskevské oblasti, kde žil i se svou v Rusku založenou rodinou, měl dva syny a dceru. V roce 1924 se stal členem VKS(b), po stranické revizi byl však v roce 1932 vyřazen z evidence. Ferdinand Šimáček byl zatčen 15. března 1938, za týden bylo vyšetřování ukončeno obviněním ze špionáže ve prospěch Polska, k níž měl být získán agentem polské rozvědky Eduardem Sakovičem. Podle vyšetřovatelů měl F. Šimáček připravovat diverzní akci. V podniku, kde pracoval, chtěl prý vyhodit do vzduchu sklad hořlavin. Mimoto měl také předávat zprávy o tom, co se v jeho závodě vyrábí. Ferdinand Šimáček se přiznal a Komise NKVD a Prokurátora SSSR ho 19. května 1938 odsoudila k trestu smrti, rozsudek byl proveden 23. června 1938. V srpnu 1956 se Šimáčkova dcera Lidie na osud svého otce dotázala generálního prokurátora SSSR Romana Ruděnka, přičemž se odvolala na usnesení nedávného XX. sjezdu strany o případech „porušování revoluční zákonnosti“ orgány NKVD v letech 1937–1938. Prokurátor předal celou záležitost k prošetření náčelníkovi zvláštního oddělení KGB. Nejprve byly zrevidovány materiály Šimáčkova spolupracovníka a údajného polského agenta E. Sakoviče. Vyšetřovatelé zjistili, že Sakovič se při výsleších o F. Šimáčkovi vůbec nezmínil a obvinění ze špionáže rázně odmítl, takže byl odsouzen pouze za prokázané protisovětské výroky k osmi letům pobytu v táborech Gulagu. Dospěli proto k závěru, že Ferdinand Šimáček byl odsouzen neoprávněně, a trestní řízení vůči němu bylo v září 1957 přerušeno pro nedostatek důkazů. Vojenská prokuratura poté 2. října 1957 předala dceři Lidii potvrzení o posmrtné rehabilitaci jejího otce. Pravda o skutečných okolnostech jeho smrti jí ale zůstala utajena.
Zdroje:
Zpět na vybrané osudy krajanů