Ludvík Gagler (1897–1938)
Vězněn v roce 1938: Dmitlag, Moskva; popraven 29. května 1938
Ludvík Gagler se narodil v roce 1897 v Trebišově. Za 1. světové války se v roce 1916 dostal do ruského zajetí. Po propuštění pracoval v Gomelu na městské správě jako překladatel. V roce 1919 odjel do Maďarska, kde se zúčastnil revoluce. Po jejím potlačení byl zajat Rumuny, ale utekl do Československa. V roce 1920 se vrátil do Ruska a pracoval na ministerstvu zemědělství jako inspektor. V Moskvě vystudoval rostlinářský institut Timirjazevovy zemědělské akademie, do roku 1930 pak pracoval jako zemědělský inženýr v Orechově-Zujevu a v moskevském státním obilnářském podniku Zernotrest. V roce 1932 přešel na stavbu kanálu Moskva–Volha, kde se stal náčelníkem oddělení montáže sanitární techniky. V letech 1919–1920 byl členem VKS(b), ze strany však byl vyloučen, protože nedokázal předložit doklady o přijetí. Až do konce října 1936 byl občanem Československa, kde měl matku, bratra a sestru, s nimiž udržoval styky a navštěvoval je. Sovětské občanství přijal teprve po nátlaku zaměstnavatele, jinak mu hrozilo, že bude propuštěn. L. Gagler žil na stavbě kanálu v Dmitrově, manželka s dcerou Emmou a synem Arturem bydlela v Moskvě. NKVD zatkla Gaglera 14. února 1938 pro podezření ze špionáže. Po měsíci vyšetřování padlo obvinění, že 12. prosince 1936 se v budově Hlavní pošty v Moskvě nechal naverbovat agentem československé rozvědky Janem Vicholem. Údajně měl provádět špionážní a záškodnickou činnost ve prospěch Československa, neboli předávat informace o počtu vězňů na stavbě kanálu a o postupu stavebních prací. Do špionáže měl zapojit i náčelníka projekčního oddělení sanitární techniky Felixe P. Tveritinova. Ludvík Gagler se ke špionáži doznal a Komisí NKVD a Prokurátora SSSR byl 19. května 1938 odsouzen k trestu smrti. Poprava proběhla 29. května 1938. Rodině bylo sděleno, že byl odsouzen k 10 letům pobytu v táborech Gulagu bez práva na korespondenci. V červnu 1955 jeho tchyně Marija Joffeová požádala o prošetření případu. Vyšetřovatelé zjistili, že domnělé špionážní informace nebyly státním tajemstvím a že o zverbování Tveritinova se Gagler vůbec nezmiňoval. Tento fakt dodatečně zapsal do přílohy protokolu operativní zmocněnec 2. oddělení UGB Správy NKVD pro Moskvu Smirnov. Žádnou stopu orgány nenašly ani po agentu Vicholovi. Sousedé a někdejší spolupracovníci naopak charakterizovali Gaglera jako čestného a spořádaného člověka. Případ byl zjevně vykonstruovaný, a Ludvík Gagler byl proto rehabilitován. 13. prosince 1956 převzal jeho syn Artur potvrzení o tom, že otcovo trestní stíhání bylo zrušeno.
Zdroje:
Zpět na vybrané osudy krajanů