Nebojsa Marinkovič (1898–1938)
Vězněn v r. 1938: Moskva (vagaňkovská věznice); popraven 9. srpna 1938

Nebojsa Marinkovič (1898–1938) Nebojsa Marinkovič se narodil v roce 1898 v městečku Aleksinac v Nišavském okruhu ve středním Srbsku do rodiny advokáta. Vystudoval filozofickou fakultu a konzervatoř v Bělehradě. V roce 1919 byl zatčen pro podezření z účasti na přípravě atentátu na krále Alexandra. Po propuštění odešel v roce 1921 do emigrace, pobýval v Německu, v Bulharsku a od roku 1922 v Československu. V roce 1927 zorganizoval skupinu mladých jugoslávských emigrantů, která z ČSR do Jugoslávie dopravovala komunistickou literaturu. V roce 1930 vstoupil do KSČ, pracoval ve stranické buňce v Praze-Vršovicích a byl dopisovatelem Rudého práva a Tvorby. Se souhlasem ústředí KSČ odjel v roce 1933 do Sovětského svazu, kde pobýval již v roce 1928 jako turista. Jeho odchod do SSSR doporučila i jugoslávská sekce Kominterny. V Moskvě pracoval jako knihovník a kunsthistorik v Knihovně A. I. Gercena. Měl jugoslávské občanství a v Sovětském svazu žil na základě povolení k pobytu. Jeho žena souhlas k pobytu nedostala, takže se musela i se synem vrátit do Jugoslávie. V roce 1937 byl Marinkovič vyloučen z KSČ pro ztrátu důvěry a neměl stálé zaměstnání. Příčinou vyloučení bylo údajné zjištění, že jeho bratr Mladen Marinkovič před stranou zatajil svou anarchistickou minulost, za což byl odsouzen k pěti letům pobytu v táborech Gulagu. K zatčení Nebojsy Marinkoviče došlo 23. března 1938 kvůli podezření ze špionáže pro německou rozvědku, umístěn byl ve vagaňkovské věznici. Již během druhého výslechu přiznal, že ho ke špionáži přemluvil Němec Müller z Gercenovy knihovny svou protisovětskou agitací. Údajně měl prohlásit: Žít v SSSR je moc špatné, cizince tu moc utlačují. Marinkovič měl pro Müllera sbírat zprávy o náladě obyvatel a vyptávat se čtenářů knihovny, kteří pracovali v obranném průmyslu, co vlastně vyrábějí. Nic bližšího zjištěno nebylo, další výslech se již nekonal. Komise NKVD a Prokurátora SSSR odsoudila N. Marinkoviče 19. července 1938 k trestu smrti, 9. srpna 1938 byl zastřelen. Prošetřování případu v roce 1963 bylo krátké – žádné důkazy viny neexistovaly, totožnost rezidenta Müllera nebyla zjištěna. V říjnu 1963 byl proto Nebojsa Marinkovič rehabilitován.

Zdroje:

BORÁK, Mečislav: Moskevská pohřebiště. Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922–1953. Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Opava 2013.


Zpět na vybrané osudy krajanů