Peter Krič (1902–1937)
Vězněn v letech 1936–1937: Mariupol, Dmitlag, Moskva; popraven 3. září 1937

Peter Krič (1902–1937) Peter Krič se narodil v roce 1902 v srbském městě Novi Sad, které tehdy patřilo k Rakousku-Uhersku a žila v něm početná česká i slovenská komunita. Kričova rodina pocházela ze Slovenska, kam P. Krič v 16 letech zamířil. V Nitře vstoupil do řad sociálních demokratů a levicové přesvědčení jej záhy přivedlo do Sovětského svazu. Dostal se tam nelegálně přes Německo pod příjmením Salvendi, což se později stalo záminkou k nařčení ze špionáže. Usadil se v Krasnojarsku a přijal sovětské občanství, ale na sovětský režim si zvykal těžko. V roce 1924 byl vojenským tribunálem v Irkutsku za nesplnění příkazu velitele odsouzen na tři roky pobytu v táborech Gulagu. Podruhé byl zatčen v roce 1933 v Mariupolu na Ukrajině. Za aktivní kontrarevoluční činnost zaměřenou na svržení sovětské moci byl odsouzen k dalším třem rokům v Gulagu. V rámci trestu pracoval v Dmitlagu na stavbě kanálu Moskva–Volha, kde zůstal jako kreslič i po propuštění na svobodu. V té době byl již přesvědčeným stoupencem baptistické víry a v Dmitlagu se stýkal s několika dalšími věřícími vězni. Na základě udání byl Peter Krič opět zatčen 23. října 1936. U výslechů přiznal náboženský účel schůzek, kategoricky však popíral protisovětské úmysly a jakoukoliv kontrarevoluční činnost. Moskevský oblastní soud nakonec Kričovi a jeho souvěrcům 17. dubna 1937 vyměřil trest 10 let pobytu v Gulagu za náboženskou agitaci. V Dmitlagu se mezitím schylovalo k obrovské čistce. Největší táborová jednotka sítě Gulagu, v níž pracovalo milion dvě stě tisíc lidí, dokončila práci a 2. května 1938 měl být kanál Moskva–Volha otevřen. Těsně před tímto datem bylo pozatýkáno celé vedení stavby i mnoho vězňů, údajně kvůli úmyslu spáchat během slavnostního otevření kanálu atentát na Stalina a šéfa NKVD Ježova. Na butovské střelnici tak bylo popraveno na dva a půl tisíce lidí z Dimitlagu, mezi nimi i Petr Krič a jeho tři společníci. Jejich rozsudek byl patrně pod vlivem nových událostí zásadně přehodnocen, zvláštní kolegium Nejvyššího soudu RSFSR trestnou činnost obžalovaných překvalifikovalo na protisovětskou propagandu a terorismus. Rozsudek trestu smrti nakonec vynesla „trojka“ moskevské UNKVD. Zastřeleni byli 3. září 1937. V roce 1957 se na žádost manželky jednoho z odsouzených projednávala možnost jejich rehabilitace. Vyšetřovatelé našli dva z táborových udavačů a ti znovu potvrdili, že zastřelení pod pláštíkem religiozity chválili starý kapitalistický řád. Prokurátor proto žádost o rehabilitaci zamítl. Rozsudek byl zrušen až v září 1990.

Zdroje:

BORÁK, Mečislav: Moskevská pohřebiště. Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922–1953. Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Opava 2013.


Zpět na vybrané osudy krajanů