Boris Suchoručko-Choslovský (1893–1979)
Vězněn v letech 1945–1954: Kyjev (Lukjanovská věznice), Uchtižemlag, Minlag

Bývalý důstojník a hrdina armády Ukrajinské lidové republiky Boris Suchoručko-Choslovský pocházel z rolnické rodiny ze vsi Verch v Černihivské gubernii (nyní Ukrajina). Po ukončení studia na technickém učilišti v městečku Novozybkov (nyní Brjanská oblast Ruské federace) v roce 1914 byl mobilizován do ruské armády a účastnil se bojů 1. světové války. Po uzdravení z následků těžkého zranění absolvoval školu praporčíků v Moskvě. V březnu 1917 v Tveru spoluorganizoval Ukrajinskou Hromadu (Sdružení Ukrajinců) a zúčastnil se II. všeukrajinského vojenského sjezdu. V září 1917 demobilizoval a do konce roku 1918 pracoval v různých civilních orgánech ukrajinského státu. Po vytvoření armády ukrajinského direktoria v listopadu 1918 byl jako důstojník mobilizován, v různých obdobích velel několika plukům a divizím, byl velitelem města Žmerinka (významný železniční uzel, nyní Vinnycká oblast Ukrajiny), zúčastnil se úspěšných tažení proti Rudé a Bílé dobrovolnické armádě na ukrajinském území. V květnu 1921 odjel Suchoručko kvůli lékařskému zákroku (měl částečně ochrnutou ruku) do Vídně, do armády se ovšem nevrátil, místo toho v roce 1922 odcestoval za účelem studia do Prahy. Zde se zapsal na Filozofickou fakultu UK a již roku 1924 obdržel doktorát z filozofie, tématem jeho studií byla vědecká organizace práce. Sňatek s Markétou Kosarovou roku 1926 ukončil jeho nedlouhou kariéru aspiranta na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech, poté se spolu s rodinou Kosarových věnoval pouze filmu. Ze začátku spolupracoval s nejmenovaným filmovým podnikem jako ředitel propagačního oddělení, v roce 1928 však založil vlastní společnost Merkurfilm. Propagoval ukrajinskou (sovětskou i zahraniční) filmovou tvorbu a pokoušel se o její distribuci. Neúspěšně plánoval natočit vlastní filmy s ukrajinskou tématikou, ale úspěšně vydělával reklamními snímky a distribucí cizí produkce a mohl si dovolit finančně podporovat nemajetné krajany.
V roce 1932 získal československé státní občanství. Za 2. světové války distribuoval francouzské a italské filmy na území protektorátu, proto skoro dva roky strávil v Itálii. V roce 1944 se vrátil do Čech k rodině, záhy však odešel na Moravu, kde se několikrát pokoušel překročit linii frontu. Do Prahy se nakonec vrátil v květnu 1945 jako tlumočník ve štábu 2. ukrajinského frontu. Tato skutečnost však nezabránila jeho zatčení 19. května 1945. Byl odvezen do SSSR a 1. července 1946 odsouzen v Kyjevě k 10 rokům pobytu v nápravně pracovních táborech Komi ASSR. Do roku 1950 vykonával nucené práce v okolí Uchty, poté v Minlagu nedaleko Vorkuty.
K rodině se vrátil v roce 1956. Zbytek života strávil v Mariánských Lázních. Zemřel v roce 1979 a byl pohřben v Praze.


Zpět na vybrané osudy krajanů