PROCES S ČESKÝMI UČITELI
U příležitosti 90. výročí soudního procesu s českými krajany v Charkově, který je znám jako proces s českými učiteli, uveřejňuje Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) rozsáhlou dokumentaci k celému případu. Byla zdigitalizována ve Státním archivu Bezpečnostní služby Ukrajiny (HDA SBU) v rámci projektu Čechoslováci v Gulagu – dokumentace politických represí v SSSR.
Uveřejněný archivní spis obsahuje 73 svazků s více než deseti tisíci stran dokumentů sovětské bezpečnostní služby (OGPU-NKVD-KGB) k vykonstruované „špionážně-diverzní a kontrarevoluční organizaci českého generálního štábu“ a souvisejícím případům, které se dochovaly v kyjevském archivu HDA SBU (f. 6, č. s. 57288, sv. 1 až 67). Kromě vyšetřovacích spisů jednotlivých osob ze začátku 30. let obsahuje i přepisy soudního líčení z 12. až 14. června 1931, instruktážní brožuru sestavenou OGPU na základě procesu, dokumentaci k rehabilitaci obětí z poloviny 60. let či zabavené dokumenty, dopisy, osobní doklady a fotografie souzených osob. Ukázky z dokumentů, dobového tisku a rodinných archivů najdete zde.
Vyšetřovací spisy k charkovskému procesu jsou prvním souborem uveřejněným v testovací verzi Digitálního archivu dokumentů NKVD-KGB k československé historii, který ÚSTR vytváří ve spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni a za podpory grantu Ministerstva kultury ČR. Jde o pouhý zlomek z tisíců vyšetřovacích a trestních spisů již zdigitalizovaných ÚSTR na základě spolupráce s HDA SBU a Státní archivní službou Ukrajiny.
Tyto dokumenty, stejně jako velké množství dalších digitalizovaných spisů, budou zpracovány softwarem vyvíjeným týmem pracovníků Katedry kybernetiky Západočeské univerzity v Plzni. Software nejprve naskenované dokumenty převede metodami OCR do podoby elektronického textu a následně uloží do speciálně navržené databáze, která umožňuje interaktivní hledání slov či krátkých frází s využitím grafického uživatelského rozhraní. Databáze bude plně funkční koncem roku 2022.
ÚSTR k procesu s českými učiteli již publikoval studie historiků Adama Hradilka a Jana Dvořáka, kteří se zaměřili na zmapování osudu dvou obětí – Jiřího Bezděka a Antonína Vodseďálka. Jejich příběhy byly uveřejněny formou story-map na stránkách virtuálního muzea Gulag.online, které vzniklo ve spolupráci ÚSTR a sdružení Gulag.cz. Historikům se podařilo vypátrat a vyzpovídat dcery obou souzených J. Bezděka a A. Vodseďálka. Rozhovor s dcerou Antonína Vodseďálka Zinou Žantovou byl publikován tiskem. Autoři se k případu vrátili spolu s Jaroslavem Formánkem ve dvou kapitolách publikace Čechoslováci v Gulagu i ve stejnojmenném dokumentárním filmu režisérky Marty Novákové.
Proces s českými učiteli se odehrál před představiteli Nejvyššího soudu SSSR v budově sovětské tajné policie OGPU v Charkově ve dnech 12.–14. června 1931. Jeho cílem patrně bylo zlikvidovat kontakty české menšiny v Sovětském svazu s vlastí, přinutit ji k úplné sovětizaci a pokusit se i tímto způsobem přimět československou vládu k diplomatickému uznání SSSR.
Šlo do té doby o největší vykonstruovaný proces proti českým krajanům v Sovětském svazu (překonaný až v září 1938, kdy bylo v Žitomíru odsouzeno a popraveno 80 krajanů). Jeho název připomíná, že z celkem 21 souzených osob bylo dvanáct učitelů. Původně však OGPU v rámci této akce od července 1930 do ledna 1931 pozatýkala v českých vesnicích po celé Ukrajinské SSR desítky učitelů, vedoucích krajanských spolků, rolníků a předních činitelů českých komunit, kteří byli vyšetřovateli v průběhu přípravy procesu rozděleni do několika smyšlených protisovětských skupin.
Největší z těchto skupin čítala 37 krajanů. Byli obviněni z vyzvědačství a kontrarevoluční činnosti ve prospěch Československa a Francie, z agitace proti sovětské vládě a kolektivizaci, z náboženské agitace, z ekonomické a vojenské špionáže a z diverze. Za vůdčí osobnost údajné sítě špionů československého generálního štábu Sověti označili důstojníka Rudé armády českého původu Jaroslava Štrombacha, který byl 27. května 1931 popraven.
O necelé tři týdny později byli v hlavním procesu k trestu smrti odsouzeni Rudolf Albert, Jiří Bezděk, Jaroslav Bouček, Josef Heger, Vladimír Jakovlev, Vladimír Jona, Jaroslav Kříž, Josef Michalský, Antonín Vodseďálek a Antonín Zezula. Ostatní byli odsouzeni ke třem až deseti letům těžkého žaláře a někteří ještě k dodatečným trestům konfiskace majetku a vyhnanství.
Odsouzení k smrti však v rozporu s běžnou praxí nebyli okamžitě zastřeleni, ale spolu s ostatními odesláni nejprve do věznice pro politické vězně v Jaroslavli a následně do nápravně pracovního tábora SLON na Soloveckých ostrovech.
Část z nich věznění nepřežila v důsledku útrap či další vlny teroru koncem 30. let, kdy byli popraveni. To se týkalo Josefa Balaše, Emílie Čížkové-Stračevské (s manželem Borisem Stračevským), Antonína Pavlase, Josefa Píchy-Petrovského a Alexandra Vavřína. Dcera odsouzeného učitele Antonína Vodseďálka Zina Žantová byla informována, že její otec zemřel za války na frontě. Historikům ÚSTR se však podařilo zjistit, že Vodseďálek zahynul 9. února 1943 v Uchtižemlagu. V táboře Gulagu zemřel například i Rudolf Albert.
Do vlasti se podařilo vrátit v předválečném období Janu Adamcovi, Viktoru Plašilovi a Jiřímu Bezděkovi, který vedl neúnavnou kampaň za propuštění svých druhů z vězení. Sám byl však opět, tentokrát československými komunisty, nespravedlivě vězněn v letech 1952–1960. Po válce se vrátili do Československa i Josef Michalský a Vladimír Jakovlev.
Tím však není výčet utrpení krajanů v SSSR v rámci této operace u konce. Z dosavadního výzkumu je zřejmé, že kromě hlavního soudního líčení bylo k mnohaletým trestům odnětí svobody odsouzeno ještě minimálně 16 dalších učitelů, rolníků a dělníků zatčených v letech 1930–1931.
Několik měsíců před výročím procesu oslovil pracovníky projektu Čechoslováci v Gulagu Martin Bláha, pravnuk Vladimíra Bláhy souzeného v souvislosti s procesem s českými učiteli v dosud blíže neznámé skupině osmi Čechů, s dokumentací k jeho případu, kterou nechal kompletně přeložit do angličtiny. Osudy těchto obětí politických represí i dalších tisíců krajanů v SSSR poodhalí pokračující výzkum v ukrajinských archivech a následné výstupy projektu.
Životopis vyšetřovatele případu „špionážně-diverzní a kontrarevoluční organizace českého generálního štábu“ Pavla Petroviče Kiseljova zpracoval ukrajinský historik Eduard Zub.
