Vězněn v letech 1930–?: Jaroslavl, Solovecký tábor zvláštního určení, vyhnanství v Rybinsku v Horním Povolží
Viktor (původně František, jméno Viktor přijal při pravoslavném křtu) Plašil se narodil 4. dubna 1889 ve Varšavě. Pocházel z rodiny českých přistěhovalců usazených od 90. let 19. století ve městě Žmerinka v Podolské gubernii. Za 1. světové války sloužil v československých legiích. Po válce byl zaměstnán jako obchodní příručí v kupeckém obchodě, následně pracoval v kyjevské pobočce československé kooperativy. Od roku 1923 byl zaměstnán jako zřízenec kyjevské konzulární odbočky Zastupitelství ČSR se sídlem v Charkově (posléze v Moskvě), po jejím zrušení měl jako úředník na starosti tzv. úvěrovou akci na Ukrajině, kdy byly z ČSR zasílány českým vystěhovalcům stroje pro zemědělskou práci, které jim byly poskytnuty na úvěr. Šlo o československého státního příslušníka. Zatčen orgány sovětské bezpečnostní služby OGPU byl 25. prosince 1930 v Kyjevě. V charkovském procesu s českými učiteli byl 14. června 1931 na mimořádném zasedání Nejvyššího soudu USSR odsouzen pro trestný čin špionáže a protisovětské činnosti k 10 letům pobytu v nápravně pracovních táborech, trest mu byl v roce 1934 změněn na 5 let. Umístěn nejprve v politickém oddělení věznice v Jaroslavli, od roku 1933 v táborech na Soloveckých ostrovech. Po propuštění v roce 1935 byl poslán do vyhnanství do města Rybinsk na Volze, kde pracoval jako kominík. V roce 1937 mu bylo povoleno vrátit se i s manželkou do Československa. Zde krátce pracoval jako pomocný školník na jednom z pražských gymnázií, v roce 1939 odešel do penze. Začátkem 50. let žil v Praze.
Zdroje:
HDA SBU, f. 6, spr 57288, sp. 29.
Archiv bezpečnostních složek ČR, evidenční karta V. Plašila.