Blanka Rubinová (1918–?)

Vězněna v letech 1946–1951: Baden bei Wien, tábor Ivanovka na jihozápadní Sibiři

Blanka Rubinová se narodila 11. února 1918 ve Slatinských Dolech na Podkarpatské Rusi. Otec vlastnil velkoobchod s lihovinami, matka se angažovala v židovské ženské organizaci. Po základní škole nastoupila do kvinty židovského gymnázia v Brně. Ve studiích pokračovala na lékařské fakultě v Praze, kde ji v březnu 1939 zastihla německé okupace a vyhlášení protektorátu. V nových poměrech poznamenaných antisemitskou politikou brzy dostala předvolání k transportu do Terezína. V určenou dobu se ale na seřadiště nedostavila, změnila si jméno a s falešnými doklady žila dál v Praze. Tehdy se pokusila o ilegální odchod do Švýcarska, avšak v den plánovaného odjezdu ji zatklo Gestapo a skončila v terezínské Malé pevnosti. V Terezíně se seznámila s političkou Miladou Horákovou, která jí po ukončení války dopomohla k zaměstnání překladatelky u Československé komise při Spojenecké kontrolní komisi v Budapešti. V létě roku 1946 byla Blanka Rubinová při odchodu z domova do zaměstnání zatčena příslušníky NKVD a odvlečena do sovětské okupační zóny v Rakousku, kde ji obvinili z protisovětské činnosti. Bez soudu, byť jen formálního, následoval několikatýdenní transport přes Lvov a Novosibirsk až do tábora Ivanovka, ležícího mezi Omskem a Krasnojarskem na jihozápadní Sibiři. Dokud vážně neonemocněla zápalem plic a tyfem, starala se o prasata. Zachránila ji sovětská lékařka, která ji poslala do nemocnice a po vyléčení umožnila práci zdravotní sestry v lágrových nemocnicích. V jedné z nich se seznámila s budoucím manželem, s nímž po pěti letech v gulagu začala žít ve městě Marijinsk, kde se jim narodila dcera Oxana. Po Stalinově smrti se Blance Rubinové podařilo získat československý pas a v roce 1956 i povolení k návštěvě bratra v Budapešti, kam odjela se svou dcerou. Do Sovětského svazu se už nikdy nevrátila. V Budapešti pracovala v Československém kulturním středisku i jako průvodkyně rusky či německy mluvících turistů. V létě roku 1968 se jí naskytla příležitost navštívit i s dcerou svého bývalého spolužáka ve Švýcarsku. V Curychu Blanku Rubinovou zastihla zpráva o okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy. Zůstala proto ve Švýcarsku, kde se až do penze živila jako překladatelka a učitelka němčiny.

Zdroje:

DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Nepřátelé rasy a třídy; in: Čechoslováci v Gulagu, Česká televize/ÚSTR, Praha 2017, s. 153–165.

Назад на вибрані долі краян