Michal Debel ze Siněviru byl zatčen NKVD po útěku do SSSR a dva roky vězněn v Norillagu. Propuštěn byl na amnestii pro československé občany začátkem roku 1943. V řadách čs. armády se zúčastnil bojů na Dukle, kde padl mezi 9. a 23. zářím 1944.
Michal Debel byl jedním z přibližně šesti tisíc uprchlíků z Podkarpatské Rusi okupované Maďary, kteří v letech 1939–1941 překročili Karpaty na Sověty okupovanou část Polska. Většina z nich byla zatčena NKVD a odsouzena do Gulagu.
Krátce po překročení hranice byli uprchlíci umístěni do věznic, kde probíhaly první výslechy a kde zadržení čekali na transport dále do sovětského vnitrozemí. Jednou z nich byla i věznice v Nadvirně, kterou dnes využívá místní základní škola jako skladiště.
Bývalá věznice v Nadvirně skrývá ve sklepních prostorách pozůstatky cel s nápisy od vězňů. Na podzim 2021 věznici zdokumentovali historici Ústavu pro studium totalitních režimů ve spolupráci s místním sdružením Memorial.
V Nadvirně začal v květnu 1940 pouť po „souostroví Gulag“ i Fedir Vojčuk, narozený 1923, který byl následně vězněn ve Stanislavově, Chersonu a Starobělsku. Odtud byl odeslán na Kolymu, kde zemřel v blíže neurčeném táboře 25. října 1941.
Ve věznici v Nadvirně byla po útěku do SSSR vězněna i Anna Hresová s manželem a tříletým synem Ivanem. Stejně jako ostatní uprchlíci odtud byli po prvních výsleších převezeni do oblastní věznice ve Stanislavovu (dnešním Ivano-Frankivsku).
Bývalé sídlo NKVD v Ivano-Frankivsku. V zadním traktu se nachází věznice, kde Anna Hrysová naposledy viděla manžela i syna Ivana. Ve vězení porodila syna Nikolaje, se kterým byla odsouzena na tři roky do Karlagu. Počátkem roku 1943 byla i se synem amnestována do Džambulu.
Mezi vězni, kteří prošli věznicemi v Nadvirně a Ivano-Frankivsku, byl i později nechvalně proslulý prokurátor Karel Vaš, který do SSSR uprchl jako komunista před pronásledováním ze strany maďarských úřadů.
Karel Vaš byl následně vězněn v Poltavě, kde sepsal několik žádostí o propuštění do Moskvy, aby „mohl dál neochvějně bojovat za komunismus“. Následně byl odsouzen na tři roky nucených prací a odeslán do Intinlagu.
Po překročení hranice byl uvězněn v Nadvirně i Hugo Andor, pocházející z Rachova, který v letech 1932–1938 studoval v Praze medicínu. Byl odsouzen na tři roky Gulagu a odeslán do Sevvostlagu na Kolymě.
Hugo Andor se v Gulagu amnestie dožil, ale necelé dva měsíce po jejím vyhlášení, 24. března 1942, zemřel v Nagajevu, dnes součásti Magadanu na Kolymě.
Budova bývalého velitelství pohraničního oddělení NKVD ve Skole, dalším příhraničním městě, kde byli shromažďováni uprchlíci z Podkarpatské Rusi.
Vasil Bigar, narozený roku 1919 v Bukovci, uprchl jako člen KSČ do SSSR, kde byl však ihned zatčen a uvězněn ve Skole. Následně byl odsouzen na tři roky nucených prací v Gulagu na Kolymě, kde 7. března 1943 zemřel.
Ze Skole byli uprchlíci odesíláni do věznic NKVD dál ve vnitrozemí. První zastávkou byla věznice v nedalekém Stryji. Dnes větší část objektu slouží jako domov pro seniory. Menší část zůstala v původním stavu.
Původní podoba věznice NKVD ve Stryji, kde byli vězněni uprchlíci z Československa, na dobovém modelu.
Ve Stryji byl vězněn i Michal Karpinec, narozený v roce 1919 v obci Kličanovo, kde pracoval na rodinném hospodářství. Po útěku do SSSR byl v roce 1941 odsouzen na tři roky nucených prací do Sevvostlagu na Kolymě, kde v září 1941 zemřel.
Po několikaměsíčním vyšetřování byli uprchlíci odsouzeni nejčastěji na tři až pět let nucených prací v Gulagu. Více než polovina z nich putovala do táborů v Republice Komi, kde se podíleli na stavbě železnice z Kotlasu do Vorkuty a s ní souvisejících těžebních a industriálních projektů.
Vězni Gulagu při práci na železnici v Republice Komi.
Vazební věznice 1. oddělení Pečorlagu, jedna z posledních dobových památek politických represí v Pečoře, kde byli vězněni i váleční uprchlíci z Československa.
Po nacistickém útoku na Sovětský svaz se přístup Sovětů proměnil: umožnili na svém území vznik čs. vojenské jednotky i propuštění Čechoslováků vězněných v Gulagu. Klíčovou roli při vyjednávání sehrál Heliodor Píka, po válce popravený komunisty.
Jakub Koutný, Jan Kudlič a další českoslovenští důstojníci v sovětské internaci v Orankách. Počátkem roku 1942 začnou v Buzuluku přijímat krajany propuštěné z Gulagu a odhalí tragický rozměr politických represí proti československým uprchlíkům.
Důstojníci propuštění z internace se snažili na základě výpovědí vězňů propuštěných do Buzuluku zdokumentovat síť táborů, vytvořili tak jedny z prvních map Gulagu.
Na některých mapách československé vojenské mise v SSSR jsou uvedeny počty internovaných Čechoslováků, o jejichž propuštění čeští důstojníci a diplomaté usilovali.
Přestože se ve spisech NKVD vedených na uprchlíky z Podkarpatské Rusi dochovalo množství dokladů o jejich československém občanství, jako v případě studenta Vasila Gebeše, Sověti se je zdráhali propustit. Většinou se tak stalo až v roce 1943.
Student střední školy Vasil Gebeš byl po zatčení v roce 1940 odsouzen na tři roky do Ivděllagu, odkud byl propuštěn na amnestii počátkem roku 1943. V únoru téhož roku vstoupil do čs. armády. Padl 13. října 1943 při náletu na železniční transport směřující na frontu.
Jedna ze zpráv o opětovném zatčení amnestovaných Čechoslováků, kterou zaslal Heliodor Píka čs. velvyslanectví.
Dosud nevíme, kolik uprchlíků v lágrech zemřelo. Zpráva Heliodora Píky o úmrtí osmnácti československých občanů v táborech Gulagu na Urale.
Někteří nebyli propuštěni vůbec, a buď v Gulagu zemřeli, nebo byli propuštěni po vypršení trestu.
Michal Jackanič zemřel v důsledku vyčerpání a nemocí během cesty z Gulagu do Buzuluku, kde se chtěl připojit ke krajanům a vstoupit do čs. armády.
Cestu z táborů Gulagu do čs. vojska nepřežila řada amnestovaných. Mezi nimi i Jiří Pohl, zastřelený sovětskou ostrahou transportu do Buzuluku.
Oskar Kulka z Moravské Ostravy byl zatčen NKVD ve Lvově 9. července 1940 a bez rozsudku vězněn v táborech Kargopollagu.
Propustka Oskara Kulky z Gulagu. Propuštěn byl na amnestii pro československé občany 19. ledna 1942. Zemřel krátce po příjezdu do Buzuluku 4. března 1942.
Propuštění se dočkala Gafa Slyčko, zatčená a uvězněná NKVD do Karlagu poté, co se vydala hledat bratra, který zmizel v SSSR. Stejně jako bratr i ona byla jako československá občanka amnestována do Džambulu v roce 1942. Domů se ale mohla vrátit až po pěti letech.
Kouř z jedné z posledních továren z éry Vorkutlagu se vznáší nad krajinou posetou opuštěnými šachtami, bývalými tábory a vězeňskými hřbitovy, na kterých leží i oběti Gulagu původem z Československa.
Portréty Jaroslava Bergera a Vladimíra Ptáčníka od Vladimíra Levory, který s nimi utekl před nacisty z Protektorátu do SSSR a byl uvězněn ve Vorkutlagu. Jako jediný z nich útrapy v Gulagu přežil.
Mezi československými vězni ve Vorkutlagu byl i Jiří Kopinec, nasazený na stavbu mostu přes řeku Vorkutu. V roce 2008 poskytl o svém věznění rozhovor Ústavu pro studium totalitních režimů.
Vladimír Levora po návratu do Československa napsal a ilustroval vzpomínky na Gulag. V roce 1958 byl odsouzen do vězení za tzv. pomluvu spřátelené mocnosti. Jeho vzpomínky vyšly tiskem až po roce 1989.
Jura Dankanič se narodil v roce 1917 v Palmertonu v USA. Po návratu na Podkarpatskou Rus pracoval v rodinném hospodářství. Po útěku do SSSR byl odsouzen do Sevželdorlagu. Po propuštění padl 10. září 1944 v bojích o Karpaty jako československý voják.
Vasil Dudura, narozený 1920 v Ťačovu, byl v červenci 1940 zatčen po přechodu hranice do SSSR a uvězněn v Nadvirně. V říjnu byl odsouzen na tři roky nucených prací v Norillagu.
Vasil Dudura byl 2. března 1943 amnestován, ale padl v řadách čs. armády v listopadu 1943 v bojích o Kyjev.
Z Norillagu byl propuštěn i Jan Plovajko, který přežil nejen Gulag, ale také válečné útrapy. Zemřel v roce 2020 jako jeden z posledních svědků sovětských táborů v České Republice.
Josef Haber z Nového Bohumína byl sice 11. února 1942 propuštěn na amnestii z Oněglagu, kde jej drželi od června 1940, ale padl v prvním boji československé jednotky na východní frontě u Sokolova 8. září 1943.
Ve stejný den byl propuštěn z Volgolagu Ignaz Bleiweiss z Brna odsouzený na pět let nucených prací po útěku před rasovým pronásledováním. Padl 13. září 1944 v bojích na Dukle.
Uchta, dnes centrum těžby ropy v Republice Komi, byla za války střediskem Uchtižemlagu.
Vasil Kis, narozený 1915 v Repinné, utekl jako člen KSČ před službou v maďarské armádě. Počátkem října 1940 byl odsouzen na tři roky Uchtižemlagu.
Po amnestii počátkem roku 1943 vstoupil Vasil Kis do československé armády. Padl v bojích v Karpatech mezi 9. a 23. zářím 1944.
Vasil Kolbasňuk s propustkou z Ivděllagu během rozhovoru pro Ústav pro studium totalitních režimů v roce 2009.
Hřbitov vězňů jednoho z pobočních táborů Sevvostlagu na Kolymě. Stav z roku 2013.
Fotografie Fedora Mikulina z propustky vystavené v Magadanu, která jej opravňovala odcestovat z Kolymy do Buzuluku k československé vojenské jednotce.
Pověstné tábory na Kolymě i válečné nasazení přežil i Michal Černěga. V sedmdesátých letech se dostal do problémů s komunistickým režimem pro přátelství s Egonem Bondym a kvůli tomu, že jeho synové podepsali Chartu 77.
Propustka Karla Vaše z Intinlagu. Jako komunistický prokurátor měl po roce 1948 podíl na justičních vraždách celé řady prodemokraticky smýšlejících, mimo jiné i jeho zachránců z Gulagu Helidora Píky a Jakuba Koutného.
Jakub Koutný, zrazený Ludvíkem Svobodou a dalšími spolubojovníky, kteří po komunistickém puči přijali funkce v totalitním státě, zemřel 4. února 1960 po více než desetiletém vězení v Leopoldově.