zaplata
Čechoslováci v Gulagu
Dokumentace politických represí v Sovětském svazu
menu
Čechoslováci v Gulagu
O projektu
Historie represí
arrow_drop_down
Chronologie
Oběti
Proces s českými učiteli 1931
Velký teror na Ukrajině 1937-1938: perzekuce české menšiny
Z Niska do Gulagu 1939–1940
Amnestie 3.1.1942
Amnestie 20.11.1942
Z Gulagu na frontu v r. 1943
Dokumenty NKVD/KGB
Výstupy
arrow_drop_down
Konference
Publikace
Výstavy
Dokumentární série ČT
Přednášky
Mediální ohlas
Databáze
arrow_drop_down
Rozhovory
Průvodce říší zla
Fotogalerie
Memoáry
Před Solženicynem
Odkazy
arrow_drop_down
Databáze obětí sdružení Memorial
Poslední adresa
Gulag online
Dílo Mečislava Boráka
European Memories of the Gulag
O projektu
Historie represí v SSSR
Oběti represí v SSSR
Proces s českými učiteli 1931
Velký teror na Ukrajině 1937-1938
Z Niska do Gulagu 1939–1940
Amnestie 3.1.1942
Amnestie 20.11.1942
Z Gulagu na frontu v r. 1943
Dokumenty NKVD/KGB
Konference
Publikace
Výstavy
Dokument ČT
Přednášky
Mediální ohlas
Rozhovory
Průvodce říší zla
Fotogalerie
Memoáry
Před Solženicynem
Databáze obětí sdružení Memorial
Poslední adresa
Gulag online
Dílo Mečislava Boráka
European Memories of the Gulag
Michal Debel ze Siněviru byl zatčen NKVD po útěku do SSSR a dva roky vězněn v Norillagu. Propuštěn byl na amnestii pro československé občany začátkem roku 1943. V řadách čs. armády se zúčastnil bojů na Dukle, kde padl mezi 9. a 23. zářím 1944.
Michal Debel byl jedním z přibližně šesti tisíc uprchlíků z Podkarpatské Rusi okupované Maďary, kteří v letech 1939–1941 překročili Karpaty na Sověty okupovanou část Polska. Většina z nich byla zatčena NKVD a odsouzena do Gulagu.
Krátce po překročení hranice byli uprchlíci umístěni do věznic, kde probíhaly první výslechy a kde zadržení čekali na transport dále do sovětského vnitrozemí. Jednou z nich byla i věznice v Nadvirně, kterou dnes využívá místní základní škola jako skladiště.
Bývalá věznice v Nadvirně skrývá ve sklepních prostorách pozůstatky cel s nápisy od vězňů. Na podzim 2021 věznici zdokumentovali historici Ústavu pro studium totalitních režimů ve spolupráci s místním sdružením Memorial.
V Nadvirně začal v květnu 1940 pouť po „souostroví Gulag“ i Fedir Vojčuk, narozený 1923, který byl následně vězněn ve Stanislavově, Chersonu a Starobělsku. Odtud byl odeslán na Kolymu, kde zemřel v blíže neurčeném táboře 25. října 1941.
Ve věznici v Nadvirně byla po útěku do SSSR vězněna i Anna Hresová s manželem a tříletým synem Ivanem. Stejně jako ostatní uprchlíci odtud byli po prvních výsleších převezeni do oblastní věznice ve Stanislavovu (dnešním Ivano-Frankivsku).
Bývalé sídlo NKVD v Ivano-Frankivsku. V zadním traktu se nachází věznice, kde Anna Hrysová naposledy viděla manžela i syna Ivana. Ve vězení porodila syna Nikolaje, se kterým byla odsouzena na tři roky do Karlagu. Počátkem roku 1943 byla i se synem amnestována do Džambulu.
Mezi vězni, kteří prošli věznicemi v Nadvirně a Ivano-Frankivsku, byl i později nechvalně proslulý prokurátor Karel Vaš, který do SSSR uprchl jako komunista před pronásledováním ze strany maďarských úřadů.
Karel Vaš byl následně vězněn v Poltavě, kde sepsal několik žádostí o propuštění do Moskvy, aby „mohl dál neochvějně bojovat za komunismus“. Následně byl odsouzen na tři roky nucených prací a odeslán do Intinlagu.
Po překročení hranice byl uvězněn v Nadvirně i Hugo Andor, pocházející z Rachova, který v letech 1932–1938 studoval v Praze medicínu. Byl odsouzen na tři roky Gulagu a odeslán do Sevvostlagu na Kolymě.
Hugo Andor se v Gulagu amnestie dožil, ale necelé dva měsíce po jejím vyhlášení, 24. března 1942, zemřel v Nagajevu, dnes součásti Magadanu na Kolymě.
Budova bývalého velitelství pohraničního oddělení NKVD ve Skole, dalším příhraničním městě, kde byli shromažďováni uprchlíci z Podkarpatské Rusi.
Vasil Bigar, narozený roku 1919 v Bukovci, uprchl jako člen KSČ do SSSR, kde byl však ihned zatčen a uvězněn ve Skole. Následně byl odsouzen na tři roky nucených prací v Gulagu na Kolymě, kde 7. března 1943 zemřel.
Ze Skole byli uprchlíci odesíláni do věznic NKVD dál ve vnitrozemí. První zastávkou byla věznice v nedalekém Stryji. Dnes větší část objektu slouží jako domov pro seniory. Menší část zůstala v původním stavu.
Původní podoba věznice NKVD ve Stryji, kde byli vězněni uprchlíci z Československa, na dobovém modelu.
Ve Stryji byl vězněn i Michal Karpinec, narozený v roce 1919 v obci Kličanovo, kde pracoval na rodinném hospodářství. Po útěku do SSSR byl v roce 1941 odsouzen na tři roky nucených prací do Sevvostlagu na Kolymě, kde v září 1941 zemřel.
Po několikaměsíčním vyšetřování byli uprchlíci odsouzeni nejčastěji na tři až pět let nucených prací v Gulagu. Více než polovina z nich putovala do táborů v Republice Komi, kde se podíleli na stavbě železnice z Kotlasu do Vorkuty a s ní souvisejících těžebních a industriálních projektů.
Vězni Gulagu při práci na železnici v Republice Komi.
Vazební věznice 1. oddělení Pečorlagu, jedna z posledních dobových památek politických represí v Pečoře, kde byli vězněni i váleční uprchlíci z Československa.
Po nacistickém útoku na Sovětský svaz se přístup Sovětů proměnil: umožnili na svém území vznik čs. vojenské jednotky i propuštění Čechoslováků vězněných v Gulagu. Klíčovou roli při vyjednávání sehrál Heliodor Píka, po válce popravený komunisty.
Jakub Koutný, Jan Kudlič a další českoslovenští důstojníci v sovětské internaci v Orankách. Počátkem roku 1942 začnou v Buzuluku přijímat krajany propuštěné z Gulagu a odhalí tragický rozměr politických represí proti československým uprchlíkům.
Důstojníci propuštění z internace se snažili na základě výpovědí vězňů propuštěných do Buzuluku zdokumentovat síť táborů, vytvořili tak jedny z prvních map Gulagu.
Na některých mapách československé vojenské mise v SSSR jsou uvedeny počty internovaných Čechoslováků, o jejichž propuštění čeští důstojníci a diplomaté usilovali.
Přestože se ve spisech NKVD vedených na uprchlíky z Podkarpatské Rusi dochovalo množství dokladů o jejich československém občanství, jako v případě studenta Vasila Gebeše, Sověti se je zdráhali propustit. Většinou se tak stalo až v roce 1943.
Student střední školy Vasil Gebeš byl po zatčení v roce 1940 odsouzen na tři roky do Ivděllagu, odkud byl propuštěn na amnestii počátkem roku 1943. V únoru téhož roku vstoupil do čs. armády. Padl 13. října 1943 při náletu na železniční transport směřující na frontu.
Jedna ze zpráv o opětovném zatčení amnestovaných Čechoslováků, kterou zaslal Heliodor Píka čs. velvyslanectví.
Dosud nevíme, kolik uprchlíků v lágrech zemřelo. Zpráva Heliodora Píky o úmrtí osmnácti československých občanů v táborech Gulagu na Urale.
Někteří nebyli propuštěni vůbec, a buď v Gulagu zemřeli, nebo byli propuštěni po vypršení trestu.
Michal Jackanič zemřel v důsledku vyčerpání a nemocí během cesty z Gulagu do Buzuluku, kde se chtěl připojit ke krajanům a vstoupit do čs. armády.
Cestu z táborů Gulagu do čs. vojska nepřežila řada amnestovaných. Mezi nimi i Jiří Pohl, zastřelený sovětskou ostrahou transportu do Buzuluku.
Oskar Kulka z Moravské Ostravy byl zatčen NKVD ve Lvově 9. července 1940 a bez rozsudku vězněn v táborech Kargopollagu.
Propustka Oskara Kulky z Gulagu. Propuštěn byl na amnestii pro československé občany 19. ledna 1942. Zemřel krátce po příjezdu do Buzuluku 4. března 1942.
Propuštění se dočkala Gafa Slyčko, zatčená a uvězněná NKVD do Karlagu poté, co se vydala hledat bratra, který zmizel v SSSR. Stejně jako bratr i ona byla jako československá občanka amnestována do Džambulu v roce 1942. Domů se ale mohla vrátit až po pěti letech.
Kouř z jedné z posledních továren z éry Vorkutlagu se vznáší nad krajinou posetou opuštěnými šachtami, bývalými tábory a vězeňskými hřbitovy, na kterých leží i oběti Gulagu původem z Československa.
Portréty Jaroslava Bergera a Vladimíra Ptáčníka od Vladimíra Levory, který s nimi utekl před nacisty z Protektorátu do SSSR a byl uvězněn ve Vorkutlagu. Jako jediný z nich útrapy v Gulagu přežil.
Mezi československými vězni ve Vorkutlagu byl i Jiří Kopinec, nasazený na stavbu mostu přes řeku Vorkutu. V roce 2008 poskytl o svém věznění rozhovor Ústavu pro studium totalitních režimů.
Vladimír Levora po návratu do Československa napsal a ilustroval vzpomínky na Gulag. V roce 1958 byl odsouzen do vězení za tzv. pomluvu spřátelené mocnosti. Jeho vzpomínky vyšly tiskem až po roce 1989.
Jura Dankanič se narodil v roce 1917 v Palmertonu v USA. Po návratu na Podkarpatskou Rus pracoval v rodinném hospodářství. Po útěku do SSSR byl odsouzen do Sevželdorlagu. Po propuštění padl 10. září 1944 v bojích o Karpaty jako československý voják.
Vasil Dudura, narozený 1920 v Ťačovu, byl v červenci 1940 zatčen po přechodu hranice do SSSR a uvězněn v Nadvirně. V říjnu byl odsouzen na tři roky nucených prací v Norillagu.
Vasil Dudura byl 2. března 1943 amnestován, ale padl v řadách čs. armády v listopadu 1943 v bojích o Kyjev.
Z Norillagu byl propuštěn i Jan Plovajko, který přežil nejen Gulag, ale také válečné útrapy. Zemřel v roce 2020 jako jeden z posledních svědků sovětských táborů v České Republice.
Josef Haber z Nového Bohumína byl sice 11. února 1942 propuštěn na amnestii z Oněglagu, kde jej drželi od června 1940, ale padl v prvním boji československé jednotky na východní frontě u Sokolova 8. září 1943.
Ve stejný den byl propuštěn z Volgolagu Ignaz Bleiweiss z Brna odsouzený na pět let nucených prací po útěku před rasovým pronásledováním. Padl 13. září 1944 v bojích na Dukle.
Uchta, dnes centrum těžby ropy v Republice Komi, byla za války střediskem Uchtižemlagu.
Vasil Kis, narozený 1915 v Repinné, utekl jako člen KSČ před službou v maďarské armádě. Počátkem října 1940 byl odsouzen na tři roky Uchtižemlagu.
Po amnestii počátkem roku 1943 vstoupil Vasil Kis do československé armády. Padl v bojích v Karpatech mezi 9. a 23. zářím 1944.
Vasil Kolbasňuk s propustkou z Ivděllagu během rozhovoru pro Ústav pro studium totalitních režimů v roce 2009.
Hřbitov vězňů jednoho z pobočních táborů Sevvostlagu na Kolymě. Stav z roku 2013.
Fotografie Fedora Mikulina z propustky vystavené v Magadanu, která jej opravňovala odcestovat z Kolymy do Buzuluku k československé vojenské jednotce.
Pověstné tábory na Kolymě i válečné nasazení přežil i Michal Černěga. V sedmdesátých letech se dostal do problémů s komunistickým režimem pro přátelství s Egonem Bondym a kvůli tomu, že jeho synové podepsali Chartu 77.
Propustka Karla Vaše z Intinlagu. Jako komunistický prokurátor měl po roce 1948 podíl na justičních vraždách celé řady prodemokraticky smýšlejících, mimo jiné i jeho zachránců z Gulagu Helidora Píky a Jakuba Koutného.
Jakub Koutný, zrazený Ludvíkem Svobodou a dalšími spolubojovníky, kteří po komunistickém puči přijali funkce v totalitním státě, zemřel 4. února 1960 po více než desetiletém vězení v Leopoldově.