AMNESTIE PRO ČESKOSLOVENSKÉ OBČANY V SSSR V ROCE 1942

U příležitosti 80. výročí vyhlášení sovětské amnestie ze dne 3. ledna 1942 týkající se československých státních příslušníků vězněných a internovaných v Sovětském svazu uveřejňuje Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) ve spolupráci s Katedrou kybernetiky Západočeské univerzity v Plzni soubor vyšetřovacích spisů NKVD. Tyto spisy byly vedeny na tisícovku Čechoslováků z celkového počtu přibližně osmi tisíc krajanů vězněných v táborech Gulagu za 2. světové války. Jedná se o první soubor spisů sovětských tajných služeb získaných v rámci systematické digitalizace ve Státním archivu Zakarpatské oblasti (DAZO) v Užhorodě. V archivním fondu č. 2558 se nachází vyšetřovací spisy NKVD na přibližně 5500 osob uprchlých před nacisty i maďarskou okupací v letech 1939–1941 do Sovětského svazu, kde byli odsouzeni na tři a více let do pracovních táborů.

Zveřejněné vyšetřovací spisy vedené na jednotlivce i celé skupiny mimo jiné obsahují protokol o zatčení, otisky prstů, fotografie, protokol o osobní prohlídce, dotazník zatčeného, protokoly z často opakovaných výslechů obviněného, obvinění, rozsudek, protokol o místě výkonu trestu, propouštěcí či úmrtní list z Gulagu a rozhodnutí o rehabilitaci. Cennou součást těchto spisů jsou osobní fotografie a dokumenty zatčených zabavené orgány NKVD.

ÚSTR současně uveřejňuje i ukázky ze spisů, fotografie, rozhovory a další doprovodné texty k tomuto tématu shromážděné v rámci projektu Čechoslováci v Gulagu.

Amnestii pro vězněné Čechoslováky se podařilo vyjednat počátkem roku 1942, kdy 3. ledna 1942 Státní výbor obrany SSSR rozhodl o vzniku československé brigády na území SSSR. Součástí usnesení se tak stalo i rozhodnutí o předčasném osvobození vězněných československých státních příslušníků mimo „osoby podezřelé ze špionáže proti SSSR“. K přehodnocení postoje k vězňům Gulagu přinutil sovětské vedení zejména útok nacistického Německa na SSSR v červnu 1941. Zásadní roli ve vyjednání sehrál náčelník československé vojenské mise v SSSR, plukovník Heliodor Píka, popravený po válce komunisty. Jeho úsilí za záchranu čs. vězňů i problematiku amnestie popsal zejména historik Vojenského historického ústavu Zdeněk Vališ, např. ve svém článku Ze sovětských gulagů do československé armády. Heliodor Píka v boji za životy Podkarpatorusů.

Kruté osudy hlavních spolupracovníků H. Píky a jejich snahy o záchranu spoluobčanů z Podkarpatské Rusi, jejichž propuštění dosáhli až koncem listopadu 1942, popsali Jan Dvořák, Jaroslav Formánek a Adam Hradilek ve dvou kapitolách knižní trilogie Čechoslováci v Gulagu: Vraťte mi československý pas a Z vlastenců vlastizrádci. Vybrané životní příběhy amnestovaných zveřejnili J. Dvořák, A, Hradilek a Z. Vališ pod názvem Z táborů Gulagu do čs. vojenské jednotky v SSSR. Mezi prvními dokumenty získanými českými historiky z DAZO byl také spis nechvalně proslulého komunistického prokurátora Karla Vaše publikovaný v roce 2012: Karel Vaš v SSSR. Vězněm a spolupracovníkem NKVD.

Snaze ÚSTR o získání dokumentů sovětských bezpečnostních složek předcházelo úsilí vyhledat a zaznamenat životní příběhy vězněných krajanů v SSSR, výsledkem je série několika desítek rozhovorů pořízených v letech 2008–2015, jejichž část lze nalézt zde.

Příběhy několika z nich, mj. Jana Plovajka či Václava Djačuka, byly představeny veřejnosti i formou story-map na stránkách virtuálního muzea Gulag.online, které vzniklo ve spolupráci ÚSTR a sdružení Gulag.cz.

Historikům se podařilo vypátrat a vyzpovídat i pozůstalé po vězněných či zemřelých při výkonu trestu a z rodinných archivů získat jejich dokumenty, fotografie či rukopisné vzpomínky. Ukázky z takových vzpomínek Jana Bačkovského vyšly v česko-ruském sborníku Ozvěny Gulagu, další sebrané materiály se mj. objevily v knižní trilogii Čechoslováci v Gulagu, ve stejnojmenném dokumentárním filmu režisérky Marty Novákové, tematických výstavách a dalších výstupech.

Do konce roku 1944 bylo na amnestii propuštěno několik tisíc převážně uprchlíků z předválečného Československa. Mezi propuštěnými českými vězni byli například i budoucí protikomunistický odbojář Pravomil Raichl či malíř Vladimír Levora souzený v 50. letech za vydání memoárů o Gulagu, na jejichž publikování v roce 2020 se ÚSTR podílel. Z krajanů se však amnestie dotkla nejvíce (několika tisíc) podkarpatských Rusínů a několika set Čechoslováků židovského původu, jejichž osudům věnovali J. Dvořák a A. Hradilek publikaci Židé v Gulagu. Sovětské pracovní a zajatecké tábory za druhé světové války ve vzpomínkách židovských uprchlíků z Československa.

Pro přibližně 15 procent Čechoslováků ale amnestie přišla příliš pozdě a v otřesných podmínkách zemřeli v lágrech jako např. Israel Abrahamovič či Ondřej Grossmann. Jiní údajně „nebezpeční zločinci“ a „špioni“ mohli jen sotva doufat v milost, anebo byli propuštěni, aby je záhy NKVD opět zatkla a na dlouhá léta znovu skončili v Gulagu jako v případě Karla Goliatha či Františka Poláka, jemuž ÚSTR vydal v roce 2017 sebrané vzpomínky Sedm let v Gulagu. Dokumenty NKVD rovněž dokládají, že se osvobození nedočkalo ani velké množství uprchlíků se sporným občanstvím, s mírnějšími tresty nebo různí oboroví specialisté, které vedení táborů odmítalo propustit. Ne vždy se vězeň o amnestii také dozvěděl a do vlasti se proto vrátil až po odpykání trestu po mnoha letech viz. Erenst Breiner. Naopak někteří se po vypršení trestu domů už nikdy nevrátili a zůstali v SSSR viz. Egon Morgenstern či Kurt Rosenzweig.

Možnost vstupu do zahraničních vojenských jednotek formujících se v SSSR sice poskytla propuštěným vězňům naději na záchranu, avšak cesta z lágrů rozesetých po celém Sovětském svazu k československé jednotce v Buzuluku trvala až několik týdnů. Někteří z amnestovaných tak zemřeli během tranzitu z lágru viz. Michal Jackanič či dorazili nemocní, podvyživení, fyzicky vysílení. Ne všichni byli proto schopni odvodu a výcviku, jejich léčení si zpravidla vyžádalo i několikaměsíční péči viz. Robert Sylten nebo zemřeli záhy po příjezdu.

Propuštění dobrovolníci se pak většinou zapojili do bojů na východní frontě, kde mnozí z nich zahynuli u Sokolova viz. Michal Vološin, na Dukle viz. Ivan Hladinec a dalších krvavých válečných bitvách či rukama nacistů viz Karel Egger.

Systematická digitalizace v DAZO a v dalších státních oblastních archivech Ukrajiny navázala na obdobné úsilí ÚSTR v archivech Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) viz dokumentace k procesu s českými učiteli. Byla započata na základě dohody se Státní archivní službou Ukrajiny uzavřené v roce 2020. Dohodě předcházel dlouholetý výzkum archivu a snaha o digitalizaci celého fondu, kterou podpořilo zejména Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Velvyslanectví v Kyjevě a přímým jednáním s ředitelem DAZO M. Misjukem v červnu 2019 i delegace Senátu Parlamentu ČR v čele s jejím místopředsedou J. Horníkem a velvyslancem na Ukrajině R. Matulou. Akvizice dokumentů, jejich zpracování a uveřejnění by nebylo možné bez finanční podpory Ministerstva kultury ČR a jeho grantu, který získal ÚSTR společně se Západočeskou univerzitou v Plzni na projekt Digitálního archivu dokumentů NKVD-KGB k čs. historii.

Kompletní digitalizace těchto dokumentů bude ukončena příští rok a přiblíží nejen osudy tisíců neznámých obětí sovětských represí, ale do značné míry rovněž upřesní i dosavadní poznání o počtu krajanů internovaných v Gulagu, jejich rozmístění do jednotlivých táborů, úmrtnost nebo jejich osudy po propuštění.

Velké množství digitalizovaných spisů je postupně zpracováváno softwarem vyvíjeným týmem pracovníků Katedry kybernetiky Západočeské univerzity v Plzni. Software nejprve naskenované dokumenty převede metodami OCR do podoby elektronického textu a následně uloží do speciálně navržené databáze, která umožňuje interaktivní hledání slov či krátkých frází s využitím grafického uživatelského rozhraní. Databáze bude plně funkční koncem roku 2022.